Č. 6322.

Státní zaměstnanci. — Školství: K tomu, aby úřad mohl státnímu učiteli zastaviti požitky podle § 33 služ. pragmatiky učitelské, stačí pouhá svémocná a neospravedlněná nepřítomnost ve službě, trvající déle tří dnů; není třeba, aby učitel výkon služby výslovně odepřel.
(Nález ze dne 19. února 1927 č. 1343).
Věc: Dr. Ed. Sch. v H. (adv. Dr. Vojt. Kyjovský z Brna) proti ministerstvu školství a národní osvěty (min. taj. Dr. Ant. Beringer) o zastavení výplaty služebních požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l býval profesorem české zem. reálné školy v H. a uzavřel jako takový smlouvu s min. veř. prací dne 8. října 1919, podle níž vstoupil do služeb čsl. republiky jako geolog stát. báňské správy v poměru smluvním počínajíc 1. říjnem 1919 na dobu neurčitou s výpovědní lhůtou pololetní.
U příležitosti sestátnění uvedené reálky podal st-l žádost o převzetí do státní služby profesorů středoškolských a byl dekretem presidenta republiky z 22. prosince 1924 jmenován profesorem VI. hodn. třídy ad personam na stát. reálce v H. Služ. přísahu složil dne 2. února 1925 do rukou ředitele jmenovaného ústavu, službu však nenastoupil, odvolávaje se v podání z 8. února 1925, v němž odpovídal na vyzvání ředitelství ústavu, aby službu nastoupil, na to, že jest povinen podle služ. smlouvy s min. veř. prací uzavřené, jejíž rozvázání tímto min-em neuznává, dokončiti ještě práce úřední jako smluvní geolog a že musí býti také přítomen odevzdání všech materialií, týkajících se inventáře. Současně s tímto podáním obrátil se st-l žádostí z 2. února 1925 na min. škol. a domáhal se toho, aby mu udělena byla na základě jeho poměru k min. veř. prací jako smluvního geologa dovolená na II. běh roku 1925 k vykonávání této funkce a poznamenal, že přijal, nejsa zpraven o úmyslu min. veř. prací zrušiti smlouvu s ním, opětovně docentům na vys. škole techn. v Brně. Žádosti této min. škol. nař. vynesením nevyhovělo, poněvadž není důvodů, proč by žadatel nemohl službu konati. Současně nařídilo jmenované min., aby byla výplata veškerých služ. požitků žadatelových vzhledem k ustanovení § 33 zák. z 28. července 1917 č. 319 ř. z. dnem 1. února 1925 počínajíc zastavena. Konečně uložilo min. zšr-ě, aby učinila na žadatele u disc. komise oznámení pro porušení služ. povinností.
Proti vynesení tomuto, pokud nařizuje zastavení služ. požitků po rozumu § 33 služ. pragmatiky učitelské, podána jest stížnost, která vytýká nezákonnost proto, že nejsou splněny předpoklady § 33 cit. zák. — — — — —
Stížnost vychází tu z názoru, že jest podle § 33 cit. zák. zastavení požitků služ. vázáno na skutečnost svémocného odepření výkonu služby učitelské středoškolským učitelem, a že lze proto provésti důsledky vyslovené cit. předpisem jenom tehdy, je-li tu odepření výkonu služebního. Názor tento není po právu.
Služ. pragmatika učitelstva stát. středních a nižších učilišť upravujíc v II. oddílu všeobecné a služ. povinnosti učitelstva toho, určila v § 33, odst. 4, že vzdaluje-li se učitel svémocně déle než 3 dni služby, neprokázav dostatečného důvodu omluvného, pozbude bez újmy své disc. odpovědnosti, svých požitků za dobu neospravedlněné nepřítomnosti. Podle tohoto jasného znění stíhá předpis tento ztrátou požitků služ. každou svémocnou a neospravedlněnou nepřítomnost ve školské službě, trvající déle 3 dnů, nepožaduje však, aby dotčený středoškolský učitel výkon služby odpíral. Může tedy vysloviti stát. správa školská ztrátu služ. požitků při pouhém, déle než 3 dni trvajícím neomluveném nedostavení se k výkonu učitelského povolání a stačí již prostý fakt sám k odůvodnění zmíněného opatření.
V daném případě nepopírá st-l, že nevykonával službu učitelskou po dobu delší 3 dnů a netvrdí ani, že by byl nepřítomnost svou řádně odůvodnil. Je-li tomu tak, pak byl splněn zákonný předpoklad pro zastavení výplaty služ,, požitků st-lových po rozumu § 33 cit. zák. a je nař. rozhodnutí v souhlase se zákonem.
Na tom nemůže nic změniti ani skutečnost, že st-l podal žádost za dovolenou, kdyžtě podání žádosti takové samo o sobě nezbavuje středoškolského učitele jeho služ. povinnosti vykonávati úřad učitelský nepřerušeně dále a nemůže proto býti omluvou pro nepřítomnost jeho ve školské službě (§§ 29 a 32 cit. zák.).
Na tomto stanovisku, vyplývajícím ze zákona, nemůže ovšem také nic měniti pouhá případná prakse školských úřadů, jíž se st-l dovolává. Stejně na tom nemůže nic měniti tvrzení st-lovo, že prý mu představený řiditel ústavu oznámil, že nastupovat nemusí; neboť žal. úřad vydávaje nař. rozhodnutí takového tvrzení před sebou neměl a ani ze spisů správních o tom, že by se byl uvedený řiditel vyjádřil ve smyslu st-lem tvrzeném, zvěděti nemohl. Naopak ze spisů správních vysvítá, že st-l v podání z 2. února 1925 oznámil řiditelství stát. reálky v H., že službu školskou na reálce té nastoupiti nemůže a že ji nenastoupí, a motivoval toto své tvrzení tím, že ježto neuznává rozvázání služ. smlouvy, kterou měl s min. veř. prací jako geolog, je povinen nedokončené práce geologické dokončiti. Také ve své žádosti o dovolenou pro II. pololetí škol. roku 1924/1925 z 2. února neuvedl, že by ho byl sprostil řiditel stát. reálky v H. povinnosti službu konati a vyčkati vyřízení této žádosti, aniž by vykonával úřad učitelský. A také ve zprávě řiditelství jmenovaného ústavu z 2. února 1925, kterou byla doprovozena dříve řečená žádost st-lova o dovolenou k zšr-ě, nebylo žádné poznámky, ze které by se dalo souditi, že byl st-l od povinnosti výkonu úřadu učitelského řiditelem jmenovaného ústavu dispensován, třeba jen dočasně.
Dospěl-li za tohoto skutkového stavu žal. úřad k závěru, že st-l nebyl dispensován od výkonu učitelského povolání a že se vzdaluje svémocně neprokázav dostatečného důvodu omluvného — déle 3 dnů služby učitelské, nelze v závěru tom shledati vady, o nichž mluví § 6 zák. o ss a je proto i soud závěrem tím vázán. Je proto stížnost, pokud se snaží dovoditi, že st-l svémocně neodpíral vykonávati službu učitelskou na stát. reálce v H., bezdůvodná.
Stejně bezdůvodně brojí stížnost proti nař. rozhodnutí i s hlediska zák. z 22. prosince 1924 č. 286 Sb., neboť předpisy §§ 8, 13 a 16 cit. zák., jichž se st-l dovolává, upravují zcela jiné otázky, než o které běží v dnešním sporu a nehodí se proto vůbec na spor ten.

Citace:

č. 6322. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 401-403.