Č. 6227.

Lesní hospodářství. — Administrativní řízení:
Uloží-li min. zeměd. — povolujíc mimořádnou těžbu dříví — vlastníku lesa složení zalesňovací kauce, jest opatření takové sice nezákonné, nikoliv však zmatečné a je proto schopno právní moci.
(Nález ze dne 14. ledna 1927 č. 424).
Prejudikatura: Boh. 3137/24, 3997/24 adm.
Věc: Pozůstalost po Karlu G. v L. proti ministerstvu zemědělství o zalesňovací kauci.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Karlu G., majiteli velkostatku v L., povolilo žal. ministerstvo výnosem z 19. února 1923 mimořádnou těžbu mniškového dříví
mimo jiné s podmínkou, že složí zalesňovací kauci per Kč 10000, kteráž mu po zdařile provedeném zalesnění bude vrácena. Proti výnosu tomu Karel G. stížnost na nss nepodal a na požadovanou kauci složil komunální dlužní úpis zemské banky král. Českého v nominální ceně 5000 Kč. Opětovné žádosti pozůstalosti po zemřelém zatím Karlu G. za vrácení složené kauce žal. min. nař. rozhodnutím zamítlo, prohlásivši, že neshledává příčiny, aby svůj výnos z 19. února 1923 měnilo.
Do rozhodnutí toho, jež svým obsahem jest poukazem na právní moc výnosu z 19. února 1923, podána jest přítomná stížnost, v níž st-lka poukazujíc na to, že uložení zalesňovací kauce v původním výnosu z 19. února 1923 nemělo zákonného podkladu, snaží se dovoditi, že výnos ten nemohl vůbec vejíti v moc práva a nemůže proto býti ani žal. úřadu platným titulem pro další zadržování složené kauce.
O stížnosti té uvážil nss toto:
Podle stálé judikatury tohoto soudu — viz na příklad nál. Boh. 3997/24 adm. — nebrání pouhá nezákonnost tomu, aby rozhodnutí, jež nebylo včas přípustným prostředkem opravným naříkáno, nevešlo v právní moc, čili jinými slovy, jen takové právní akty jsou nezpůsobilé vejíti
v právní moc, jež stiženy jsou zmatečností.
St-lé ovšem pokoušejí se dovoditi, že v daném případě výnos z 19. února 1923 takovouto zmatečnosti trpí, leč vývody jejich správné nejsou.
Podmínka připojena byla k povolení, danému dle § 4 zák. č. 82/18, tedy k povolení, k jehož vydání min. zeměd. bylo příslušným. Jde jen o otázku, zda žal. úřad k zabezpečení oněch povinností, nad jejichž splněním bdíti jest po zákonu povolán, směl použíti právě prostředku zvoleného,
t. j. uložení kauce či nikoliv. V tom, že užil prostředku, pro jehož použití neměl zákonného podkladu, nespočívá však žádná zmatečnost, nýbrž pouhá nezákonnost, jež dle toho, co svrchu řečeno, nemohla brániti tomu, aby rozhodnutí jeho vešlo v moc práva. Měl tedy žal. úřad
pro zamítnutí požadovaného vrácení kauce v pravoplatném svém rozhodnutí dostatečný právní podklad a nelze mu vytýkati jako nezákonnost, že žádosti st-lů nevyhověl.

Citace:

č. 6227. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 225-226.