Č. 6233.Pozemková reforma. — Administrativní řízení: * Ustanovení § 10 zák. čl. XX: 1901 o obnově řízení platí i pro řízení stpú-u na Slov. podle zákonů o poz. reformě.(Nález ze dne 18. ledna 1927 č. 638).Věc: Likvidační komise pro správu církevních majetků v Bratislavě jako nucená správa L-ského opatstva (adv. Dr. Jan Galia z Bratislavy) proti státnímu pozemkovému úřadu (sen. pres. v. v. R. Vyšín) stran propuštění půdy dle § 11 záb. zák. a odmítnutí rozkladu.Výrok: Stížnost do rozhodnutí z 8. července 1925 se odmítá jako nepřípustná. Nař. rozhodnutí z 10. října 1925 se zrušuje pro nezákonnost.Důvody: Rozhodnutím z 8. července 1925 rozhodl stpú o žádosti, kterou opatství v L., resp. Likvidační komise pro správu církevního majetku v Bratislavě žádaly za propuštění půdy ze záboru dle §§ 11 záb. a 20 příděl. zák. od velkostatku L. takto: A) Dle § 11 zák. záb. propuštěno od velkostaku L. vlastníku zemědělské půdy 192 ha 49 a 31 m2, půdy jiné 30 ha 88 a 04 m2. B) Dle § 20 zák. příd. ponecháno vlastníku 740 kat. jiter půdy zemědělské a 6 kat. jiter 1564 čtvereč. sáhů půdy jiné. Toto rozhodnutí bylo dne 25. července 1925 doručeno advokátu Dru Janu Gallovi m. noe opatství.Dne 14. září 1925 došlo k stpú-u podání likvidační komise pro správu církevního majetku, jako nucené správy majetku L-ského opatství, označené jako rozklad, v němž uvedeno: V žádosti, jíž byl na velkostatek L. uplatněn nárok dle § 11 záb. zák., provedena volba dle stavu, zapsaného v arších katastrálních. Jako půda jiná žádaná půda v arších jako lesní zapsaná. Při místním šetření vyšlo na jevo, že při velkostatku není lesní půdy vůbec, ježto les dávno byl vykácen a přetvořen na půdu zemědělskou. Zjištěno však současně, že plocha ta často je vodou zaplavována a že z ní také v roce 1923/24 nebylo užitku. Vzhledem na toto zjištění změněna byla původní žádost a žádáno propuštění půdy dle skutečného stavu. Po vykonaném místním šetření vyšetřila však likvidační komise, že vykácení oněch lesních ploch povoleno bylo stát. lesním úřadem jen dočasně a že vlastník bude povinen během 5—10 let plochu lu opět zalesniti. O tom neměla komise v čas místního šetření vědomosti. Bude-li lesní úřad trvati na tom, aby zalesněno bylo opět tolik plochy, kolik bylo povoleno dočasně vykáceti, bude eventuelně opatství nuceno zalesniti i část ploch, které mu byly stpú-em propuštěny dle § 11 záb. zák. jako půda zemědělská, čímž nastane zkrácení jeho práva. Proto žádáno, aby stpú zbavil platnosti své rozhodnutí z 8. července 1925 a ustanovil šetření ohledně nároku dle § 11 záb. zák. dle původní žádosti a to za intervence lesního úřadu, aby bylo zjištěno, jaké plochy bude vlastník povinen znovu zalesniti a dle toho pak o nároku dle § 11 záb. zák. bylo rozhodnuto.Nař. rozhodnutím z 10. října 1925 odmítl žal. úřad rozklad ten jako nepřípustný s odůvodněním, že zákony o poz. reformě neznají rozkladu jako opravného prostředku a ustanovení min. nař. z 30. srpna 1868 č. 124 ř. z. ani analogicky pro řízení u stpú-u použíti nelze.Stížnost navrhuie zrušení obou svrchu uvedených rozhodnutí pro nezákonnost a uvážil o ní nss toto: — — — —Rozhodnutím z 10. října 1925 postavil se žal. úřad na stanovisko, že v řízení, týkajícím se provádění poz. reformy, je každý rozklad zásadně nepřípustný a proto podání st-lky de praes. 14. září 1925 vznesené jako »rozklad« jako nepřípustné odmítl. Je pravda, že zákony o poz. reformě neznají instituci rozkladu a je správné, že min. nař. ze dne 30. srpna 1868 č. 124 ř. z. na daný případ nelze použíti. Nelze ho však použíti již proto, poněvadž jde o věc, jež vznikla na Slov. a tam ovšem cit. min. nařízení neplatí. Platí tam však posud zák. článek č. XX: 1901, o němž se nař. rozhodnutí vůbec nezmiňuje. Ustanovení tohoto zák. článku, jednajícího o zjednodušení správního řízení, je použíti i jde-li o řízení prováděné na Slov. stpú-em, který zajisté je úřadem správním, pokud jako takový rozhoduje a pokud zákony o poz. reformě nestanoví jinak. Ovšem, kdyby ani tento zák. článek nepřipouštěl žádost tak, jak v podání st-lky nadepsaném »rozklad« byla vznesena, nemohla by stížnost nař. rozhodnutí vytýkati nezákonnost, ježto by stpú nejvýše snad k odůvodnění věcně správného výroku byl užil mylných motivů. Uvažuje o tom, zda žádost v podání onom vznesená je přípustnou či nikoliv, vycházel nss především z právního názoru, že pro posouzení toho kterého podání strany není rozhodným, jak strana podání to nazve, nýbrž věcný obsah jeho. Posuzuje-li se ono podání s tohoto hlediska, je zřejmo, že st-lka žádala, aby o nároku dle § 11 záb. zák., o němž žal. úřad 8. července 1925 rozhodl, bylo rozhodnuto znova, aby tedy řízení bylo reasumováno, obnoveno. K odůvodnění této žádosti uvedla stěžující si komise, že teprve po vykonaném šetření zjistila, že půda, kterou jako zeměd. reklamovala a která jí jako taková byla stpú-em k uspokojení nároku dle § 11 záb. zák. propuštěna, nemůže býti za zemědělskou považována, poněvadž aspoň část její bude museti ve smyslu rozhodnutí stát. les. úřadu znovu býti zalesněna. Obsahem svým jeví se tedy ono podání, nazvané rozkladem, žádostí o obnovu řízení podle § 10 cit. zák. čl. XX: 1901. Žádost taková je zásadně přípustná, je ovšem vázána na podmínky v § tom uvedené. Jestliže žal. úřad žádost tu jako zásadně nepřípustnou odmítl, nepustiv se do zkoumání otázky, jsou-li podmínky obnovy dány, je rozhodnutí jeho v rozporu se zákonem.Bylo proto nař. rozhodnutí z 10. října 1925 zrušiti dle § 7 zák. o ss.