Č. 6363.Vojenské věci: K praxi přiznání zvýšených zaopatřovacích požitků voj. gážistů podle zák. č. 288/1924.(Nález ze dne 3. března 1927 č. 4109.)Věc: Vojtěch R. v P. proti ministerstvu národní obrany o úpravu zaopatřovacích požitků.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Výnosem mno z 24. listopadu 1922 byla přihláška st-le, setníka býv. pěšího pluku č. 25, o přijetí do čsl. armády jako gážisty z povolání zamítnuta, a st-l vtělen jako prostý vojín k čsl. pěšímu pluku č. 39. Výnosem z 15. února 1922 rozhodl ministr nár. obr., že st-li přísluší nárok na zaopatř. požitky, vyhovuje-li podmínkám § 11 vlád. nař. ze 3. září 1920 č. 514 Sb. a st-l vyzván, aby podal příslušnou žádost. K této žádosti poukázalo mno st-li výnosem z 1. února 1923 zaopatř. požitky dnem 1. června 1922 ve výměře dle § 2 zák. č. 194/20.Dne 7. května 1925 podal st-l žal. úřadu přihlášku k úpravě zaopatř. požitků podle zák. č. 288/1924. Nař. rozhodnutím vyslovilo mno, že na úpravu zaopatř. požitků podle výše zmíněného zákona nemá st-l ná- roku, jelikož nevyhovuje podmínkám ustanovení § 10 téhož zák.O stížnosti nss uvážil: — — — — —§ 10 zák. č. 288/24 stanoví v odst. 1, že voj. gážisté z povolání býv. rak.-uh. (rak. a uh.) armády, kteří byli převzati podle ustanovení § 2 zák. č. 194/20 ve své hodnosti do výslužby bez supearbitračního řízení a kteří v den tohoto převzetí nedožili se 60. roku věku nebo neměli 40 služ. let započítatelných, nemají nároku na zaopatř. požitky upravené tímto zák.; dále pak stanoví cit. § v odst. 2, že nároku na zaopatř. požitky upravené tímto zákonem nemají býv. voj. gážisté z povolání, kteří byli dne 28. října 1918 v činné službě nebo ve výslužbě a jímž byly zaopatř. požitky přiznány podle §§ 2 a 5 zák. č. 194/20, avšak bez ponechání jejich býv. voj. hodnosti, jakož i ti z uvedených voj. gážistů, kteří sice byli ve své voj. hodnosti podle uvedeného zák. do výslužby převzati, ale byli dodatečně této hodnosti zbaveni.Nař. rozhodnutí neuvádí sice, dle kterého z cit. ustanovení § 10 žal. úřad st-li nárok na úpravu zaopatř. požitků odepřel, adm. spisy však, dle nichž byla st-lova přihláška o přijetí do čsl. armády jako gážisty z povolání zamítnuta a st-l vtělen jako prostý vojín k čsl. pěš. pl. č. 39, zaopatř. požitky přiznány mu pak ve výměře dle § 2 zák. č. 194/20, neponechávají pochybnosti o tom, že stalo se tak na základě odst. 2, nepoznávajícího nárok na zaopatř. požitky upravené zákonem č. 288/24 těm býv. voj. gážistům rak.-uh. armády z povolání, kteří byli dne 28. října 1918 v činné službě nebo ve výslužbě a jimž zaopatř. požitky byly přiznány podle §§ 2 a 5 zák. č. 194/20, avšak bez ponechání jejich býv. voj. hodnosti. Stížnost, nevytýkajíc nedostatek konkrétního odůvodnění, také v naznačeném smyslu nař. rozhodnutí pojímá, jak patrno zvláště z okolnosti, že dovozuje, že není vinou st-lovou, že byl přeložen do stavu voj. pensistů a zařaděn do branné moci ve vlastnosti záložního vojína.Chápajíc správně důvody, jimiž byl žal. úřad při svém rozhodování veden, nepopírá stížnost pravdivost skutečností, z nichž žal. úřad vycházel, že totiž st-l jest býv. gážistou rak.-uh. armády, jemuž zaopatř. požitky byly přiznány podle § 2 zák. č. 194/20 a to bez ponechání býv. voj. hodnosti, nýbrž proti názoru žal. úřadu, že skutečnosti ony vylučují jej z nároku na úpravu zaopatř. požitků, brojí námitkou, že okolnost, že st-l jest takovým gážistou, jak právě byl popsán, nemůže býti jeho nároku na žádanou úpravu na závadu z toho důvodu, že st-l skutečnosti, pro něž jest mu nárok na úpravu požitků odpírán, sám nezavinil. Než okolnost, zda st-l sám zavinil takovou právní situaci svého poměru, která jej vylučuje z nároku na úpravu zaopatř. požitků dle zák. č. 288/ 24, nemá pro posouzení jeho nároku na úpravu tu žádného významu, když zákon sám distinkce takové nečiní a zcela striktně praví, že nároku na úpravu zaopatř. požitků dle zák. č. 288/24 nemají oni býv. voj. gážisté, v jejichž osobách dány jsou skutečnosti, jež u st-le předpokládal žal. úřad a jejichž existenci st-l nepopírá. Pak ovšem jest lhostejno, že st-l podav přihlášku o přijetí do čsl. armády k činné službě jako gážista z povolání, nezavinil, že k činné službě povolán nebyl a že mu zaopatř. požitky byly vyměřeny bez ponechání jeho býv. voj. hodnosti.Hájí-li stížnost názor opačný, jest názor tento mylný a stížnost bezdůvodná.