Č. 6369.

Dávky za úřední úkony: I. Pro poplatnost úředního úkonu jest rozhodná doba, kdy úkon byl proveden, nikoliv doba, kdy strana k němu zavdala podnět. — II. Stanoviti výši dávky jest uvnitř maximálních hranic, stanovených úřední sazbou, věcí úvahy úřadu.
(Nález ze dne 5. března 1927 č. 4145).
Věc: Leopold W. v N. (adv. Dr. Frt. Stern z Prahy) proti generálnímu finančnímu řiditelství v Bratislavě o dávku za úřední úkony.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem fin. řiditelství v Bratislavě ze 14. října 1925 bylo stěžující si firmě na její žádost, podanou dne 15. července 1925, uděleno úřední povolení k daněprostému odběru lihu k výrobě octa ve množství 7700 hl° alkoholu na výrobní období 1925/26, a současně byla firmě předepsána za toto povolení dávka za úřední úkon částkou 2102 Kč 10 h. Proti uložení této dávky ohradila se st-lka rekursem namítajíc, že podala žádost za příděl lihu již v červenci 1925 a průtah ve vyřízení nemůže prý jí býti na úkor, tak že jí vůbec neměla býti uložena dávka, zavedená teprve od 9. září 1925, která ostatně svou výší její octárnu u porovnání s jinými nepoměrně zatěžuje. Rekursu tomuto nebylo nař. rozhodnutím vyhověno.
O stížnosti na toto rozhodnutí uvážil nss takto: — — —
Stížnost brojí především proti zásadní oprávněnosti této dávky uvádějíc, že stalo se jen vinou úřadu, že toto oprávnění bylo teprve po 9. září 1925 uděleno, neboť st-lka již v červenci o oprávnění to žádala a všecky doklady předložila. Oprávnění k odběru daněprostého lihu k výrobě octa s určením množství pro každý jednotlivý podnik bylo prý uděleno již gen. výnosem min. fin. ze 6. srpna 1925 a jen vinou úřadu nebylo prý povolení to stěžující si firmě včas, t. j. ještě před započetím výrobního období, t. j. před 1. září 1925 intimováno.
Námitky tyto neshledal nss důvodnými.
Podle ustanovení § 1, odst. 3 zák. ze 3. dubna 1925 č. 53 Sb. vydána byla nař. ze 4. září 1925 č. 185 Sb. sazba dávek za úřední úkony v oboru správy finanční, kdež v pol. K, č. 1 jest za povolení daněprostého odběru lihu stanovena sazba 10—10000 K. Podle čl. II. tohoto nař. platí pro používání této sazby všeobecná ustanovení dávk. řádu, vydaného vl. nař. z 18. dubna 1925 č. 163 Sb. ve smyslu zák. zmocnění, obsaženého v § 1, odst. 3. cit. již zák. č. 53/1925. Podle výslovného ustanovení § 14 dávk. řádu č. 163/1925 jest pro poplatnost úředního výkonu rozhodnou doba, kdy úkon byl proveden, nikoliv tedy, kdy byl dán k němu podnět. Poněvadž pak ani zákon, ani dávkový řád nikde nerozeznávají, zdali provedení úkonu, o který bylo žádáno ještě před platností stanovené sazby, stalo se teprve za platnosti sazby zaviněním strany, nebo snad následkem průtahů v úředním řízení, ať již zbytečných nebo nutných, nelze při posuzování dávkové povinnosti určitého úředního úkonu k takovýmto okolnostem vůbec přihlížeti.
Jestliže tedy oprávnění k daněprostému odběru lihu bylo stěžující si firmě příslušným k tomu fin. řid. v Bratislavě uděleno teprve výměrem ze 14. října 1925, a sazba dávek za úřední úkony v oboru správy fin. (č. 185/1921) nabyla účinnosti 9. září 1925, pak nelze uznati, že by tento úřední úkon byl neprávem dávce podroben.
Pokud stěžující si firma uvádí, že povolení to bylo jí uděleno již výnosem min. fin. ze 6. srpna 1925, namítajíc tím snad, že výměrem fin. řid. v Bratislavě ze 14. října 1925 jí toto povolení nebylo teprve uděleno, nýbrž jen opožděně intimováno a že tedy vůbec není dávkou povinného úředního úkonu — jest na omylu, neboť udělovati povolení k daněprostému odběru lihu k výrobě octa spadá do kompetence fin. úřadů I. stolice, které jsou povinny před tím zkoumati, zdali žadatel vyhověl všem podmínkám, stanoveným předpisy pro takový odběr a postarati se o řádné zajištění daně. Nemůže tedy takové povolení fin. úřadu I. stolice býti ztotožňováno s gen. zmocněním, které min. výnosem, na nějž se stížnost odvolává, dalo všem fin. úřadům I. stolice co do nejvyššího množství lihu, jež může býti jednotlivým podnikům v období 1925/26 k daněprostému odběru povoleno. Tímto stanovením maximální hranice pro množství, jež může býti povoleno, nebylo ještě nikterak všem těmto jednotlivým podnikům dotyčné povolení uděleno a nebylo jím zejména ani vyloučeno, že jednotlivým podnikům povolení to mohlo býti příslušným úřadem I. stolice vůbec odepřeno.
Jest tedy stížnost, pokud jde o otázku zásadní dávkové povinnosti, bezdůvodná.
Co do výše předepsané dávky vytýká stížnost její nepřiměřenost, ježto prý podnik stěžující si firmy je malého rozsahu a byl by dávkou naproti velkým podnikům nepoměrně zatížen. Nss neshledal stížnost ani po této stránce důvodnou.
Podle pol. K č. 1 sazby, zavedené nař. č. 185/1925, může býti uložena dávka ve výši 10—10000 Kč. Ježto tu nejde o sazbu pevně stanovenou, jest věcí příslušného úřadu, aby v těchto mezích ve smyslu § 2, odst. 3. zák. č. 53/1925 dávku vyměřil podle výše nákladu s projednáním věci spojeného, bera zřetel k rozsahu a obtížnosti jednání, k významu věci, k prospěchu, který straně z toho vznikne, k jejím majetkovým poměrům atd. Podle toho jest ponecháno úvaze příslušného úřadu určiti, která částka v mezích stanovené maximální hranice jest vzhledem k uvedeným okolnostem nejpřiměřenější. Tento úsudek příslušného úřadu (buď dávku vyměřujícího nebo o rekursu proti uložené dávce rozhodujícího), jest součástí skutkové podstaty rozhodovací. — — —

Citace:

č. 6369. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 491-493.