Č. 6321.

Justiční správa. — Státní zaměstnanci. — Administrativní řízení. — Řízení před nss-em: I. V době vydání zák. č. 295/24 byl dán případ nové organisace soudní ve smyslu § 99 úst. listiny v celém území státním. — II. V době té bylo přípustno nejen překládat soudce, ale též dávati je na odpočinek. — III. V řízení před nss-em nemá strana nároku na to, aby nss navrhl ústavnímu soudu řešení otázky, zda určitý zákon se nepříčí ústavě.
(Nález ze dne 19. února 1927 č. 20465/26.)
Prejudikatura: Boh. 1097/22 adm. Věc: JUDr. Pavel P. v A. (adv. Dr. Ed. Doktor z Prahy) proti ministerstvu spravedlnosti o pensionování.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Min. sprav. dal nař. výnosem Dra. Pavla P., radu vrch. zem. soudu a přednostu okr. soudu v A. na trvalý odpočinek.
Rozhoduje o stížnosti do tohoto opatření podané, vycházel nss z těchto úvah: — — — — —
Stížnost vytýká nař. opatření nezákon. a namítá: 1. že není dána materielní podmínka pro suspensi neodvislosti soudcovské dle § 99 úst. list., totiž že není dán případ provedení nové soudní organisace zákonem stanovené, poněvadž zákonem č. 295 z r. 1924 se neprovádí všeobecná organisace soudu v celém státním území, nýbrž jen částečná organisace soudů na Slov. a Podk. Rusi dle § 2 téhož zák. 2. že z materialií k zákonu plyne úmysl zákonodárcův suspendovati jen nepřesaditelnost soudců, nikoliv jejich nesesaditelnost, čemuž svědčí i okolnost, že nutnost vydati zákon odůvodňována byla notorickým nedostatkem soudců.
Námitky ty neshledal nss důvodnými.
Ústavní listina v § 99 vyslovila zásadu, že soudcové z povolání jsou ustanoveni na svá místa vždy trvale. Tím stanoven princip neodvislosti, t. j. nepřesaditelnosti a nesesaditelnosti soudců z povolání. Zároveň však připuštěny výjimky z této zásady, zejména ustanovením, že soudcové z povolání mohou proti své vůli býti přeloženi, sesazeni neb do výslužby dáni jen v případech nové organisace soudní, po dobu zákonem stanovenou. Dle § 94 úst. list. musí býti nová organisace soudní stanovena zákonem. Zák. č. 295/1924 stanoví v §u 1 dobu nové organisace soudní podle § 99 úst. list. pro veškeré řádné soudy a v § 2 zmocňuje vládu k organisačním opatřením v oboru soudnictví na Slov. i Podk. Rusi. Jest tedy ještě zkoumati, zda jest dán případ nové organisace soudní ve smyslu § 99 úst. list. v ostatním území státním. Novou organisací soudní jest zajisté i změna dosavadní organisace soudu, která tudíž dle § 94 úst. list. musí býti nařízena zákonem. Zákony z 1. dubna 1921 č. 161 Sb. a z 8. června 1923 č. 123 Sb. vydány byly předpisy, jimiž změněna byla některá dosavadní ustanovení o příslušnosti a o obsazení soudů v občanských věcech právních i o vnitřním zařízení soudů, platné jednak pro celé státní území, jednak pro určité části jeho. Platnost zák. č. 123/21 prodloužena byla zák. č. 292/24, vyhlášeným současně se zák. 295/24 až do jiné zákonné úpravy. Zákony z 18. prosince 1919 č. 1 Sb. ex 1920 a 22. prosince 1921 č. 471 Sb. vydány byly předpisy, jimiž změněny byly některé dosavadní předpisy o příslušnosti a o obsazení soudů v trestních věcech, platné jednak pro Slov. a Podk. Rus, jednak pro ostatní státní území. Platnost zák. č. 471 z r. 1921, jímž byla prodloužena také platnost zák. č. 1 z r. 1920, prodloužena byla zák. č. 259 z r. 1923 do 31. prosince 1925 a zák. č. 257/25 dále do 31. března 1929.
Všechny tyto zákony, které v době vydání zák. č. 295/24 byly v účinnosti, jsou zákony organisačními ve smyslu § 94 úst. list., ježto jimi byla změněna z části dosavadní organisace soudní, zejména příslušnost, obsazení a vnitřní zařízení řádných soudů. Organisace tato vztahovala se zvláště i na veškeré řádné soudy mimo Slov. a Podk. Rus, tedy také na veškeré soudy v obvodu vrch. zem. soudu pro Mor. a Slez. Byl tedy v době vydání zák. č. 295/24 dán případ nové organisace soudní v celém stát. území, jak jej má na mysli § 99 úst. list.
Že zákon č. 295/24 má v § 1 na mysli organisaci soudů v celém státním území, tedy i v území státním mimo Slov. a Podk. Rus, výše cit. zákony nařízenou, jde na jevo i z důvodové zprávy k vl. návrhu zák. č. 295/24, která výslovně poukazuje na uvedené zákony a na organisační opatření v důsledku jich nutná.
Proto nemůže stížnost z okolnosti, že zák. č. 295/24 sám nenařizuje organisaci soudů v celém státním území, pro své stanovisko nic odvozovati, neprávem pak dovozuje, že zákon nemluví o organisaci, jako podnětu pro dočasné zrušení nepřesaditelnosti a nesesaditelnosti soudců; neboť stanoví-li zákon určitou dobu, jako dobu organisace, dává tím nepochybně na jevo, že podnětem pro použití zmocnění k výjimečným opatřením ve smyslu § 99 úst. list. jest změna v organisaci soudů, že by pak organisace musela býti stanovena týmž zákonem, který stanoví dobu organisace, úst. listina v § 99 nežádá.
Sížnost jest na omylu, usuzuje-li, že účinnost zákona č. 295/24 se vztahuje jen na Slov. a Podk. Rus, neboť ze znění § 1, který stanoví dobu organisace »pro veškeré řádné soudy«, plyne jasně, že zákon zmocňuje vládu k výjimečným opatřením dle § 99 úst. list. v celém stát. území z důvodu organisace soudů vůbec, tedy nejen z důvodu organisace nařízené tímto zákonem v § 2 pro Slov. a Podk. Rus, ale i z důvodu organisace stanovené pro ostatní části stát. území, zákony dříve již vydanými.
Námitku shora ad 2 uvedenou rovněž nelze uznati za důvodnou.
Stanoví-li zák. č. 295/24 v § 1 dobu nové organisace veškerých řádných soudů podle § 99 úst. list., deklaroval tím jednak, že nastal případ nové organisace soudů, jednak že má vstoupiti v účinnost zmocnění výkonné moci vládní v rozsahu, který je blíže určen v předpisu § 99 úst. list. Odvolává-li se zákon č. 295/24 v § 1 povšechně na § 99 úst. list. a neomezuje-li rozsah zmocnění v tomto ustanovení úst. listiny určený, dává tím nesporně justiční správě právo, použíti zmocnění uvedeného v celém rozsahu v § 99 úst. list. uvedeném, tudíž i právo, po dobu zákonem stanovenou soudce i proti jejich vůli do výslužby dáti, a to, jak výše dovozeno, nejen na Slov. a Podk. Rusi, nýbrž v celém stát. území. Je-li však tento úmysl zákonodárcův zřejmý již ze zákona, pak jest nerozhodno, že se v materialiích zákona nemluví výslovně také o nutnosti, aby soudci z důvodů organisačních po čas organisace byli dáváni i do výslužby. Nehledě k tomu, nelze z toho, že důvodová zpráva vl. návrhu klade důraz na nutnost překládati soudce, ničeho dovozovati pro výklad stížností hájený, neboť důvodová zpráva mluví také o nutnosti provedení nové systemisace soudcovských míst v celém státě a o »veškerých ostatních opatřeních s ní souvisejících.«
Stížnost namítá posléze, že zásada neodvislosti soudcovské v § 99 úst. list. stanovená může býti suspendována podle čl. I, odst. 2 úst. listiny zase jen úst. zákonem a že proto zák. č. 295/24, který jest zákonem obyčejným, odporuje čl. I a § 99 úst. list. a jest proto neplatný. Námitka tato jest nepřípustná. K rozhodnutí o tom, zda nějaký zákon se příčí ústavě, jest dle § 7 zák. č. 162/20 výlučně příslušný ústavní soud. Dokud tento tribunál neprohlásil nějaký zákon za protiústavní a dokud nález jeho nebyl uveřejněn v úřední sbírce zákonů, dotud všechny úřady a soudy musí pokládati zákon za ústavní (§ 20 cit. zák. a contrario).
Nss jest povolán pouze zkoumati, byl-li zákon řádně vyhlášen, jinak jest dle § 102 úst. list. a dle § 8 zák. o ss řádně publikovaným zákonem vázán.
Návrh st-le, aby učiněn byl ústavnímu soudu návrh na řešení otázky, zda zákon č. 295/24 není protiústavní, jest nepřípustný. V řízení před nss-em nepřísluší, jak nss opětně, zejména v nál. Boh. 1097/22 adm. vyslovil, stranám soukromým, ani přímo, ani nepřímo prostřednictvím rozhodujícího senátu právo navrhnouti úst. soudu řešení otázky, zda nějaký zákon příčí se ústavě. Právo návrh takový podati nepřísluší ani senátu konkrétní věc rozhodujícímu, nýbrž pouze plenu nrs-u, a to bez jakékoliv souvislosti s rozhodováním v konkrétní věci (§§ 9 a 10 zák. čís. 162/1920).

Citace:

č. 6321. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 398-401.