Čís. 334.


Po narozeni dítěte nelze více učiniti opatření po rozumu § 168, nový doslov, obč. zák., byť i žádost byla podána před narozením dítěte.
(Rozh. ze dne 16. prosince 1919, R I 466/19).
Anna C-ová podala dne 13. února 1919 žádost, by bylo jejímu souložníku Josefu S-ovi po rozumu § 168 obč. zák. v novém doslovu uloženo, by předem složil zálohu ku krytí nákladů porodu a šestinedělí. Po konaném šetření o majetkových poměrech Josefa S-a vydal první soudce usnesení ze dne 23. května 1919, jímž byl Josef S. povinným uznán, by poskytl jménem nastávajících útrat slehnutí a výživy po porodu žádanou zálohu. — Rekursní soud zrušil usnesení prvé stolice, vycházeje z těchto úvah: Předpisu § 168 obč. zák. lze použíti jen před narozením dítěte, což plyne již z účelu tohoto předpisu. Mravní důvod jeho spočívá v tom, že právě v době bezprostředně po porodu život nemanželského dítěte nejvíce je ohrožen a matce pravidelně nedostává se prostředků na hražení nutných výloh, porodem vzcházejících. Aby těmto nesnázím v zájmu dítěte a matky bylo odpomoženo, a by již v okamžiku narození dítěte byly tu peněžité prostředky na úhradu nákladů, uvedených v § 167 obč. zák., a by také matka útraty jí vzcházející mohla bezstarostně hraditi, ustanovil §11 cís. nař. ze dne 12. října 1914, čís. 276 ř. z., že matce již oplodněním přísluší materielní nárok, aby na souložníku domáhala se zálohy na krytí budoucích útrat shora dotčených. Narozením dítěte pozbývá ustanovení § 168 obč. zák. svého účelu. Jakmile dítě je zrozeno, může již žádáno býti placení, jež po případě podle okolností dle předpisu exekučního řádu žádáno býti může. Žadatelce narodila se nemanželská dcera dne 2. května 1919 a byl proti Josefu S-ovi zahájen spor o uznání otcovství, placení výživného a náhradu škody. Když věc tak se má, neměl první soud věcně vyřizovati návrh navrhovatelky, nýbrž měl jej odkázati na zahájený spor. Ačkoliv rekurs podán byl pouze proti výši stanovené zálohy a v dodatku k němu snažil se rekurent dovoditi, že tu není předpokladu § 168 obč. zák. proto, že Anna C-ová nevede život cudný, slušelo se přece naříkané usnesení zrušiti, poněvadž první soud uznal o nároku, na pořad nesporného řízení více nepatřícím.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu navrhovatelky.
Důvody:
Soud rekursní správně vystihl účel ustanovení § 168 obč. zák. v doslovu § 11 cís. nařízení ze dne 12. října 1914 čís. 276 ř. z. vytknuv, že právě v době bezprostředně po porodu život nemanželského dítěte nejvíce jest ohrožen a matce pravidelně se nedostává prostředků ku hrazení nutných výloh porodem vzcházejících, — že proto, by těmto nesnázím v zájmu dítěte a matky bylo odpomoženo, a by v okamžiku narození dítěte byly tu peněžité prostředky ku hrazení nákladů v § 166 a 167 obč. zák. uvedených, matce přiznán byl nárok, aby již před porodem domáhala se na souložníku zálohy ku krytí potřebných útrat. Má-li býti dosaženo tohoto účelu, musí plnění nemanželského otce včas, totiž před narozením dítěte, býti zabezpečeno. V první době po slehnutí matka nebývá s to, by uplatnila příslušný nárok a je-li toho potřebí, soudně jemu průchod zjednala, takže by nárok z pravidla pozdě byl uspokojen. Soudním opatřením podle § 168 obč. zák., teprve po narození dítěte vydaným, však zmíněný účel se nevyplňuje, třebaže nárok matčin podán byl před porodem. Proto jest v tomto případě rozhodující pouze a jedině okolnost, že v době, kdy prvý soudce učinil své usnesení (23. května 1919), dítě navrhovatelkou očekávané bylo již narozeno (2. května 1919), nikoli však okolnost, že spory o uznání otcovství, výživné a náhradu škody teprve dne 15. srpna 1919 byly zahájeny. Opatření prvého soudu bylo dle toho, co vyloženo. bezúčelné, nemohlo býti ponecháno v platnosti, a bylo soudem rekursním právem zrušeno, byť Josef S. ve svém rekursu stěžoval si jen do výše zálohy, zvláště když soud rekursní dle § 2, čís. 5 cís. patentu ze dne 9. srpna 1854 čís. 208 ř. z. byl nejen oprávněn, nýbrž i povinen přihlížeti z moci úřední k tomu, že odpadl předpoklad § 168 obč. zák.
Citace:
Rozhodnutí č. 334. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 580-582.