Čís. 245.

Ochrana nájemníků. Pekařská dílna jest obchodní místností ve smyslu § 1 nařízení ze dne 17. prosince 1918 čís. 83 sb. z. a n.
Na majiteli domu nelze požadovati, by se živil v cizím závodě jako dělník, když může nalézti obživu ve svém vlastním podniku jako samostatný živnostník.
(Rozh. ze dne 22. července 1919, Rv II 202/19). Žalobce, pekař, dočasně však dělník v zásobárně, vypověděl žalovanému, rovněž pekaři, pekárnu ve svém domě. K námitkám došlo na spor, v němž uváděl žalobce jako hlavní důvod výpovědi značnou újmu, jež jest mu způsobena tím, že nemůže ve svém vlastním domě sám živnost pekařskou provozovati. Prvý soud (okresní soud Brno-Okolí) prohlásil výpověď za bezúčinnou hlavně proto, že žalobce jakožto pekařský dělník vydělá si jen o něco méně než by vydělal jako samostatný pekař, tak že o značné újmě nemůže býti řeči. Odvolací soud nevyhověl odvolání žalobcovu podstatně z těchto důvodů: Co se týče otázky, zda lze pekařskou dílnu považovati za obchodní místnost, jest odvolací soud toho názoru, že tomu tak jest. Pojem obchodní místnosti nelze vykládati jen v ten rozum, že jest to místnost, kde se ten který obchod skutečně provozuje, nýbrž dlužno za obchodní místnosti považovati i ty místnosti, jež slouží k provozování obchodu tím, že provozování jeho podporují a umožňují. Kupuje-li pekař mouku a peče-li z ní chléb, provozuje obchod a, by obchod ten mohl provozovati, třeba mu i dílny; dílna jest buď součástkou jeho obchodní místnosti nebo jest obchodní místností samou. Žalobce od té doby, co se stal vlastníkem domu, neprovozoval pekařství, nýbrž jest dělníkem v zásobárně, má jiný pramen výdělku a nepotřebuje tudíž k své výživě provozovati pekařství. Tvrdí sice v odvolání, že poměr jeho může býti zrušen, netvrdí však, že byl zrušen a že se bude musiti od té neb oné doby ohlížeti po zaměstnání jiném. Tu by pak byla ovšem podmínka nutné potřeby splněna, neboť neměl by posavadního zaměstnání svého a jako vlastník nemusil by si hledati nového výdělku, když v domě svém by mohl provozovati svou živnost jako vyučený pekař.
Nejvyšší soud vyhověl dovolání žalobcovu, zrušil rozsudek soudu odvolacího a uložil mu, by ve sporu pokračoval a znovu o něm rozhodl.
Důvody:
Dovolání vytýká především rozsudku soudu odvolacího, že věc byla nesprávně právně posouzena, protože bylo uznáno, že nařízení o ochraně nájemců ze dne 17. prosince 1918 čís. 83 sb. z. a n. se vztahuje těž na místnosti, ze kterých byla dána výpověď. V tomto směru byla však věc posouzena soudem odvolacím správně, pekařská dílna, z níž dána výpověď, jest obchodní místností ve smyslu § 1 odst. prvého řečeného nařízení. Každý pekař jest zároveň obchodníkem ve smyslu čl. 271 čís. 1 obch. zák., kupuje-li mouku, by ji zpracoval a zpracovanou dále prodával. Pekařská dílna jest určena k provozování pekařské živnosti, podporuje a umožňuje provozovati obchod a jest proto obchodní místností ve smyslu § 1 cís. nař. Na tom nemění ničeho ani ta okolnost, že za dnešní doby žalovaný peče chléb též za mzdu následkem zákazu soukromého obchodu moukou, tudíž že činnost obchodní jest v klidu, neboť rozhoduje účel, za kterým místnost byla pronajata, a tímto účelem bylo, by byl provozován obchod. Pokud však dovolání vytýká rozsudku soudu odvolacího, že nesprávně byla věc právně posouzena potud, pokud dovozuje, že žalobce nepotřebuje pekárny nutně pro sebe, protože jest dělníkem ve vojenské zásobárně, takže má jiný pramen výdělku a nepotřebuje k své výživě provozovati pekařství vlastní, nelze dovolání upříti oprávnění, neboť dům, v kterém pekařská živnost se nalézá, patří žalobci a může v tomto domě vypovídající provozovati pekařství, jemuž jest vyučen. Ochrana nájemníků nesahá tak daleko, by činila bezúčinným právo výpovědi podle § 7 čís. 5 nař. o ochraně nájemníků pouze proto, že si pronajímatel může nalézti potřebné místnosti pro svou živnost i v cizím domě. Nemůže se od něho požadovati, by se živil v cizím závodě jako dělník, když může nalézti obživu ve svém vlastním podniku jako samostatný živnostník. Koupil-li žalobce dům se spornou pekárnou jenom proto, by v něm provozoval pekařství, a zamýšlí-li nyní skutečně tam provozovati pekařství, potřebuje nájemního předmětu nutně pro sebe. Potřeboval-li však pronajímatel nájemního předmětu nutně pro sebe, bylo soudu odvolacímu řešiti další otázku, zdali by pronajímatele nájemního předmětu stihla značná újma, kdyby se do dílny nemohl nastěhovati. Soud odvolací otázky té nerozřešil. Nezjistil okolnosti, na základě kterých možno o této otázce rozhodnouti, ačkoliv zjištění těchto okolností v první stolici bylo z důvodu nesprávného ocenění důkazu odporováno. Vzhledem k tomu trpí jednání a rozhodnutí soudu odvolacího takovými nedostatky, které zevrubnému rozebírání a důkladnému posuzování překáží, a bylo proto dle § 510 c. ř. s. rozsudek soudu odvolacího zrušiti a věc tomuto soudu vrátiti.

Citace:

Rozhodnutí č. 245. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 451-453.