Čís. 302.

Při distančním obchodě rozumí se po zákonu sama sebou podatelova povinnost, postarati se s péčí řádného obchodníka o zaslání zboží na místo určení.
(Rozh. ze dne 21. října 1919, Rv II 217/19).
Firma B. v Mor. Ostravě zakoupila u firmy A. ve Vídni zboží »ab Fabrik emballagefrei, Lieferzeit prompt, Kondition bei Erhalt der Ware«. Na zboží zaslala prodatelka kupitelce fakturu se žádostí, by učinila disposice o zboží, pro ni v továrně přichystaném, a zaslala fakturovanou kupní cenu, poněvadž firma B. koupila zboží z továrny a jest proto na ní, by zboží v továrně převzala a zaplatila z ruky do ruky cenu trhovou, to tím spíše, ježto zboží bez dovozního povolení nelze dopraviti do území čsl. republiky a náleží na kupitelku, by si povolení to opatřila a umožnila takto prodatelce zaslání zboží. Kupitelka odmítla toto stanovisko prodatelky, poněvadž není povinna odebrati zboží z továrny a platiti dříve než zboží obdržela. Žalovala proto prodatelku o zaplacení kupní ceny. Prvá stolice žalobu zamítla, poněvadž doložka »ab Fabrik emballagefrei« neznamená, že by kupitelka měla převzíti zboží v továrně, nýbrž jen tolik, že kupitelku postihují útraty zabalení zboží. Není-li zde odchylné úmluvy, jest prodatelka povinna, by s péčí řádného obchodníka zařídila, čeho třeba, by zboží zasláno bylo na místo určení, tudíž by tam zboží zaslala. To plyne při distančních obchodech z ustanovení čl. 344 obch. zák., an prodatel jest povinen, zboží odevzdati, t. j. učiniti opatření, by rozdíl v místě, kde zboží jest a kam jest určeno, byl překonán. Z povinnosti, zboží dodati, plyne též povinnost prodatelky, by postarala se o dovozní povolení. Nedodavši zboží nemůže prodatelka žádati zaplacení kupní ceny. Odvolací soud potvrdil rozsudek prvé stolice v podstatě z týchž důvodů, dodav ještě toto: Odevzdání zboží, nutné při distančním obchodě nebo pokus tohoto odevzdání, nestane se zasláním faktury, jejímž účelem jest pouze, potvrditi uzavření smlouvy dodávací; faktura jest pouhým cirkulačním papírem, není však papírem disposičním, přijetím faktury zakládá se právo, zboží požadovati, nikoli však věcné právo na zboží. Dodatek »ab Fabrik« neodpodstatňuje závazku žalované firmy, plniti předem, poněvadž kdyžtě o splništi není zvláštní úmluvy, dlužno dle povahy obchodu míti za to, že splništěm pro žalobkyni jest dle čl. 324 obch. zák. Mor. Ostrava, kde jest obchod žalované firmy.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Právní názor odvolacího rozsudku není sice správný v tom bodě, že pokládá Mor. Ostravu za místo, kde žalobkyně měla smlouvu plniti; odvolací soud v té příčině směsuje místo plnění s místem, kam mělo býti zboží dodáno (Ablieferungsort, Bestimmungsort a contr. Erfüllungsort). Než tato nesprávnost nemá pro rozhodnutí sporu žádného významu, poněvadž na řešení otázky, které místo jest pro žalobce místem plnění, vůbec nezáleží. V ostatním směru jest však právní posouzení věci soudem odvolacím správné a jest mu přisvědčiti. V tomto případě jedná se o obchod distanční; při těchto obchodech jest povinností prodatele zboží kupiteli zaslati. Ovšem nestanoví čl. 344 obch. zák. přímo zákonné povinnosti prodatele k zaslání zboží, než povinnost ta rozumí se i beze zvláštní úmluvy všeobecně sama sebou tak, jakoby byla zákonem stanovena; vyplývá z povinnosti prodatele zboží odevzdati, což vzhledem k rozdílnosti míst, v nichž se kontrahenti nacházejí, se státi může jen odesláním. Správné dovodil odvolací soud, že odevzdáno musí býti zboží, a že nestačí pouhé zaslání faktury s prohlášením, že zboží jest u předatele k dalšímu opatření se strany kupitele.

Citace:

Rozhodnutí č. 302. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 530-531.