Čís. 33.

Byla-li předmětem žaloby dle čl. 357 (355) obch. zák. náhrada škody vůbec, není vyloučeno přisouzení škody abstraktní, když tvrzená konkrétní škoda prokázána nebyla.
Prodejní cena zboží, vyhnaná do nepřiměřené výše mimořádnými (válečnými) poměry a příčící se předpisům vydaným proti předražování, resp. lichvě s potravinami, není tržní cenou ve smyslu odst. 3. čl. 357 obch. zák. V případě takovém může výše abstraktní škody určena býti soudem dle § 273 c. ř. s. (Rozh. ze dne 30. ledna 1919, Rv I 11/19.)
Na základě § 368 ex. ř. domáhala se žalující firma na žalované náhrady zisku, který jí prý ušel tím, že jí žalovaná firma nedodala, jak byla k tomu odsouzena, v době rozsudkem stanovené a dnem 14. února 1916 končící vagon rafinovaného lněného oleje, který prý byl určen k výrobě margarinu a jejž nebylo lze v uvedené době jinde koupiti. Vypočítávajíc tento ušlý zisk podle cen margarinu v únoru 1916 a na podkladě kalkulace, že by s pomocí onoho vagonu oleje byla vyrobila 5 a tři čtvrti vagonu margarinu, a nazývajíc utrpěnou ujmu »škodou konkretní«, domáhala se žalující firma náhrady ušlého zisku ve výši, která se rovnala as 350 proc. nákupní ceny oleje. Žalovaná firma namítala mezi jiným nepřiměřenost zažalovaného zisku. — Prvý soud (krajský soud v Kutné Hoře) přiznal žalující firmě náhradu škody jen ve výši 10 proc. nákupní ceny nedodaného oleje. Při tom vycházel z těchto úvah: O tom, v jaké výši lze žádati náhradu ušlého zisku, jedná čl. 357 odst. 3 obch. zák., který rozeznává »škodu abstraktní«, záležející v rozdílu mezi cenou smluvní a cenou trhovou, již vůbec mělo zboží v době plnění, od »škody konkretní«, kterou vyjadřuje rozdíl mezi onou cenou a cenou v tom kterém určitém případě dosažitelnou. Abstraktní škoda značí nejmenší míru náhrady, jíž se lze domáhati bez všelikého důkazu utrpěné škody. Chce-li se poškozený domáhati jakékoliv vyšší náhrady (škody konkretní), musí svůj nárok přesně konkretisovati, to jest jednotlivě tvrditi a prokázati. Požadavku tomuto žalující firma nevyhověla, neboť pro posouzení škody konkretní nepodala dostatečného podkladu. Béře-li za základ výpočtu ušlého zisku trhovou cenu margarinu v únoru 1916 ve výši 700 K, ač maximální cena obnášela 662 K, a cenu lněného oleje ve výši 720 K, ač ji stál pouze 160 K 50 hal., jest patrno, že ceny tyto nemohou býti pokládány za vlastní ceny trhové neb bursovní, jak je má na zřeteli čl. 357 odst. 3 obch. zák. Jsou to ceny přepjaté a neoprávněné, vyvolané mimořádnými hospodářskými poměry za války, jež vylučují volné utváření cen při rovnováze v poměru nabídky ku poptávce, která jest pravidlem za normálních obchodních poměrů. K cenám těm nelze již proto hleděti, poněvadž by se to příčilo i trestním předpisům, vydaným proti předražování a lichvě s potravinami. Ušlý zisk na základě těchto cen vypočtený není také škodou konkretní, nýbrž abstraktní a nelze jej již proto přiznati, že § 1239 obč. zák. pokládá za ušlý zisk jen onen, který kdo mohl očekávati podle obyčejného běhu věcí, o kterém zde však řeči býti nemůže. Nehledě k tomu jest soud v souhlasu s posudkem znalce toho přesvědčení, že žalující firma mohla vyrobiti margarin i bez přísady lněného oleje, který je pouze nepodstatnou a přímo neprospěšnou přísadou, a nemůže proto s důvodem tvrditi, že jí v tom bylo zabráněno nedodáním oleje se strany žalované. I když však není prokázáno, že žalující firmě ušel zisk v žalobě uvedený proto, že jí bylo nedodáním rafinovaného lněného oleje zabráněno vyrobiti margarin, jest přece nepochybno, že utrpěla tímto nedodáním jistou škodu na majetku, neboť, i když ne zpracováním na margarin, mohla olej jinak zpeněžiti a zejména s výhodou prodati. Škodu tuto vyměřil soud vzhledem k tomu, že žalující firma neposkytla dodatečných podkladů pro zjištění konkretní škody, podle § 273 c. ř. s., a to ve výši 10 proc. nákupní ceny dotyčného oleje, kterou pokládá za přiměřenou náhradu slušného občanského ušlého zisku. Při tom není závadou, že žalující firma domáhá se náhrady pod jménem škody konkretní, ač tu o konkretní škodu vlastně nejde; neboť žalobní nárok musí býti posouzen dle své pravé podstaty; pouze nesprávné pojmenování nevadí a důvodem žaloby jest náhrada škody. — Odvolací soud (vrchní zemský soud v Praze) rozsudek tento potvrdil a v důvodech svých uvedl: Pokud jde o nedodaný vagon rafinovaného lněného oleje, žádá žalobkyně výslovně náhradu škody konkretní. Jakmile však volila náhradu této škody, nemohla, když se jí důkaz této škody nezdařil, činiti nárok na náhradu škody abstraktní neb interesse. Procesní soud nabyl přesvědčení, že se žalobkyni nezdařilo prokázati, že jí byla nedodáním vagonu lněného oleje ve lhůtě rozsudkem určené výroba margarinu zabráněna, a neshledal na základě podkladu poskytnutého mu žalobkyní spolehlivé opory pro zjištění konkretní škody. Nebylo proto třeba vyměřovati nějakou nepožadovanou škodu abstraktní ani, poněvadž dle čl. 357 obch. zák. se tržní ceny pro válečný stav a spojené s ním tržní poměry tvořiti nemohou, přihlížeje k předpisům o předražování a lichvě s potravinami přisuzovati škodu tu ve formě občanského zisku dle § 273 c. ř. s. Nemá proto žalobkyně příčiny stěžovati si do rozsudku v hlavní věci.
Nejvyšší soud vyhověl dovolání žalující firmy pouze potud, že jí přiznal náhradu ušlého zisku ve výši 30 proc. nákupní ceny oleje.
Důvody:
Dovolatelce sluší přisvědčiti, pokud tvrdí, že, když výše konkretní škody nebyla prokázána, není vyloučeno, přisouditi škodu bez ohledu na výpočet škody konkretní; neboť předmětem žaloby jest náhrada škody vůbec a v žalobě vypočítává se nejen škoda konkretní, nýbrž i škoda abstraktní, není tedy v odporu s ustanovením § 504 c. ř. s., když se pro stanovení výše škody vezmou za základ ustanovení týkající se škody abstraktní. Názor soudu odvolacího, že nebylo třeba vyměřovati nějakou nepožadovanou škodu abstraktní, nelze proto pokládati za správný. Názor prvého soudu, že žalobkyni v zásadě náhrada škody pro nedodání lněného oleje přísluší, nebyl žalovanou vůbec v odpor vzat a jest odůvodněn úvahou, že ceny tohoto oleje v den 14. února 1916, kdy dle rozsudku měl býti dodán, byly vyšší než cena, za kterou jej žalobkyně koupila. Rozdíl těchto cen, který by po rozumu čl. 357 odst. 3 obch. zák. (§ 368 ex. ř.) representoval škodu abstraktní, nelze však ze správných důvodů prvého soudu žalobkyni přisouditi celý, poněvadž ceny, za něž se dne 14. února 1916 lněný olej prodával, nebyly pravými cenami tržními, které jsou výsledkem volné soutěže, nýbrž byly vyhnány do nepřiměřené výše a poněvadž by žalobkyně těchto vysokých cen vzhledem k nízké ceně nákupní byla mohla docíliti pouze přestoupením předpisů o předražování, tedy činem trestním, takže jí takový nedovolený zisk přisouditi nelze. Právem použil tedy prvý soud pro stanovení výše náhrady předpisu § 273 c. ř. s. Při tom sluší však dle dalších vývodů nejvyššího soudu přihlížeti nejen k tomu, že při dalším prodeji lněného oleje za normálních poměrů byl by zisk 10 proc. nákupní ceny přiměřený, nýbrž i k řadě jiných v rozsudku nejvyššího soudu blíže uvedených okolností, které v souhrnu svém ospravedlňují závěr, že dle § 273 c. ř. s. jest přiměřenou náhrada škody žalobkyni vzešlé ve výši 30 proc. ceny nákupní.

Citace:

č. 33. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 100-103.