Čís. 275.Určuje dle § 273 с. ř. s. výši pohledanosti, dbejž soud též mimořádného, válečnými poměry vyvolaného poklesu hodnoty peněz.(Rozh. ze dne 30. září 1919, Rv I 371/19).Dne 22. října 1918 uveřejnil žalovaný Karel B. v časopise »Národní Politika« veřejně přislíbení tohoto znění: »Koně ukradeni. V neděli 20. tohoto měsíce ukradl asi 25letý voják dvě kobyly, hnědku a bělouše as 7 roků staré, ve valníku zapřažené a odejel směrem k Libni, Vysočanům. Před koupí se varuje. Kdo přivede na stopu koní, obdrží velkou odménu. K. B. v K.« — Žalobkyně A. toto veřejné přislíbení četla a vzpomněla si, že u speditéra Frant. S. v B. mají pár koní, hnědku a bělouše, jichž dříve neměli. Poněvadž s koňmi a vozem jezdil voják F. a koně, jichž žalobkyně při okování u svého otce si všimla, měli venkovské kování, čerpala žalobkyně důvodné podezření, že nové koně u speditéra S. jsou snad totožni s ukradenými. Žalobkyně jela dne 24. října do K. k B-ovým a sdělila Alžbětě B-ové svou adresu za účelem podání zprávy. Dne 25. října přišla Alžběta B-ová do bytu žalobkyně a žádala tuto o bližší zprávu o ukradených koních. Žalobkyně jí sdělila, že dle jejího domnění ukradl F. koně žalovaných a že s nimi jezdí co kočí speditéra S. v B. Při tom radila Alžbětě B-ové, by jednala opatrně a k S-ovým ihned nechodila, by zloděj nebyl varován. Alžběta B-ová šla k S-ovým, poznala vůz na dvoře jako vlastnictví svého chotě, představila se Josefě S-ové a ptala se na koně. S-ová varovala telefonicky F-a a tento s koňmi ujel. Policie obdržela jak za několik dní dopis od jiné osoby, která oznamovala, že koně jsou v K. Koně byli pak policií nalezeny v B. a žalovanému vráceny. Tento složil 500 K na policejním ředitelství v Praze jakožto odměnu pro toho, kdo vrácení odcizených koní způsobil a upozornil při tom na žalobkyni. Odměna byla policií dle jejího dobrého zdání rozdělena, ale žalobkyně ničeho z odměny neobdržela.« Opírajíc se o tento nesporný děj žalovala A. o zaplacení odměny 2000 K. Procesní soud uznal za odměnu 1000 K, vycházeje z těchto předpokladů: Cena odcizených koní s povozem činí 20000 K. Přiměřená odměna za vystopování tohoto odcizeného majetku (v době předválečné v ceně as 2000—3000 K) činila dle náhledu soudu v době předválečné 200 K. Poněvadž cena rakouských peněz, platících též v státě Československém, za války tak značně klesla, že rolník požaduje za polní plodiny a výrobky zemědělské cenu patero- až desateronásobnou, následkem čehož kupní hodnota 200 K předválečných rovná se 1000 K v době nynější, dlužno odměnu 200 K (přiměřenou pro dobu předválečnou) násobiti alespoň pěti, by kupní hodnota její odpovídala nynější ceně zemědělských výrobků, nutných k živobytí. Odvolací soud snížil odměnu na 600 K, maje za to, že nelze bráti v úvahu výjimečné a namnoze ničím neodůvodněné peněžní a hospodářské poměry, za války nastalé, zejména pokles peněz rakouských, v Československém státu platících, a nepřiměřené ceny, jaké se za polní plodiny a zemědělské výrobky požadují a platí, a dle poměru těchto cen k cenám před válkou výši odměny určiti násobkem přiměřené odměny před válkou. Při posouzení přiměřenosti a určení výše odměny dle § 273 c. ř. s. dlužno naopak přihlížeti dle zvláštností daného případu k ceně věci, o kterou se jedná, ke skutečnému významu, který žádaný úkon pro slibující stranu (žalované) má, a po případě i k námaze s provedením žádaného úkonu spojené а k výsledku jeho pro stranu slibující. V tomto směru dospěl soud odvolací, vycházeje ze zjištění prvého soudce, který cenu koní i s vozem penízem 2000 K vzal za rozhodnou a uváživ, že pro rolníka v době dobývání bramborů a řípy má opětné nabytí koní odcizených význam zvláště veliký, čemuž svědčí také znění veřejného slibu, dáti za uvedení na stopu ukradených koní velkou odměnu — ku přesvědčení, že za žádaný a žalobkyní vykonaný úkon, i když pro ni nebyl spojen se zvláštní a značnou námahou, přiměřenou jest odměna 600 K.Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvé stolice, mimo jiné z těchtodůvodů:Rozsudek soudu odvolacího uvádí v důvodech svých v podstatě zcela správně jisté momenty, k nimž nutno přihlížeti při určování výše odměny, již dlužno žalobkyní přiznati dle § 273 c. ř. s. za to, že přivedla žalované ve smyslu veřejného přislíbení uveřejněného v »Národní Politice« dne 22. října 1918 na stopu ukradených koní a vozu. Naproti tomu nevyhovuje správnému právnímu posouzení věci názor téhož soudu, že nelze při tom bráti v úvahu i výjimečné a namnoze ničím neodůvodněné peněžní a hospodářské poměry za války nastalé. Jest všeobecně známo, že ceny všech předmětů nutné potřeby, ba všeho zboží vůbec, za války nesmírně stouply. Že by tato drahota nebyla »namnoze ničím odůvodněna«, nelze jistě právem tvrditi. Má příčinu svou jednak v tom, že při nabídce podstatně zmenšené vzrostla v poměru právě opačném poptávka po zboží a mimo to v nemenší míře v tom, že bylo dáno do oběhu příliš velké množství papírových peněz, kdežto peníze zlaté vzaty z oběhu a zmizely i stříbrné. Tím nastala úplná devaluace (znehodnocení) papírových peněz, ve skutečnosti nyní jediného platidla a devaluace ta jest nejzřejměji patrna na trhu devis z poměru naší koruny k platidlům států jiných s valutou buď neotřesenou neb aspoň méně otřesenou než jest naše. Že se ku těmto dluh o trvající válkou vyvolaným rozvráceným hospodářským poměrům a zejména i k této devaluaci peněz přihlíží jak při výměře alimentů a bolestného, tak i při stanovení platů, mezd a odměn v hospodářském životě, jest všeobecně známo. A přihlíží se k nim zajisté právem, ježto tyto mzdy a odměny mají býti rovnocenným equivalentem za vykonané služby, práce nebo vůbec úkony, jichž cena mimořádnými poměry válečnými jistě neklesla, nýbrž naopak ještě stoupla. Nutno proto přihlížeti k těmto poměrům i ve případě našem. Dbá-li se však při výměře odměny, již dlužno žalobkyni přiznati dle § 273 c. ř. s., všech nutných zřetelů pro vyměření toto rozhodných, neb aspoň významných, a vezme-li se tedy zřetel nejen k tomu, že žalovaní přislíbili tomu, kdo je přivede na stopu ukradených koní, velkou odměnu, že ztráta páru koní s vozem znamená dnes pro vlastníka i jen menší usedlosti skoro hospodářskou pohromu, že žalovaný sám si ztrátu tuto ocenil na 20000 K, že žalobkyně žalované na pravou stopu ukradených koní vskutku přivedla, nýbrž hledí-li se při výměře té i k dnešním silně otřeseným peněžním i hospodářským poměrům, pak nelze uznati odměnu, již žalobkyni přisoudil soud odvolací ve výši 600 K, za dostatečně přiměřenou. Poměry válečnými vyvolaná devaluace běžných platidel, k níž odvolací soud odmítl přihlížeti, ospravedlňuje dle § 273 c. ř. s. sama její zvýšení na obnos prvním soudem přiznaný, to jest na 1000 K.