Čís. 211.

Zmatečnost rozsudku a předchozího řízení dle § 477 č. 4 c. ř. s., bylo-li cizozemské straně, zastoupené cizozemským advokátem, znemožněno súčastniti se ústního líčení následkem uzávěry hranic, nařízené § 9 nařízení ministerstva financí ze dne 25. února 1919, čís. 86 sb. z. a n. ku zajištění dokonalého a úplného provedení okolkování bankovek.
(Rozh. ze dne 24. června 1919, č. j. Rv II 145/19).
Ve sporu tuzemské firmy proti firmě vídeňské, zastoupené tamějším advokátem, o zaplacení kupní ceny za dodané zboží zrušil nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu (vrchního zemského soudu v Brně) jakož i předchozí ústní odvolací líčení, předsevzaté pouze za účasti zástupce strany žalující, jako zmatečné a odkázal věc soudu odvolacímu, by ji znovu projednal a rozhodnul. Důvody:
Dovolacímu důvodu čís. 1 § 503 c. ř. s. nelze upříti oprávnění. Odvolací jednání dne 27. února 1919 konalo se v nepřítomnosti žalované strany; předvolání bylo sice doručeno zástupci této dne 20. února 1919 a žalované samé, obeslané za účelem provedení důkazu výslechem stran, dne 17. února 1919, odvolací soud nevzal však zřetele k tomu, že dle nařízení min. financí ze dne 25. února 1919 čís. 86 sb. z. a n. (§ 9) byly, počínajíc dnem 26. února až včetně do 9. března 1919 uzavřeny hranice státu československého naproti cizozemsku pro veškeru dopravu osob drahou, poštou a jinými dopravními prostředky, jakož i každý přechod osob přes hranice. Tím bylo znemožněno zástupci žalované firmy, bydlícímu ve Vídni, by sám se k odvolacímu roku dostavil, a poněvadž dle téhož ustanovení (odst. 4.) počínajíc dnem 26. února 1919 i veškerý poštovní styk s cizinou byl přerušen, nebylo straně žalované, pokud se týče jejímu zástupci ani možno, by zavčas učinil opatření za účelem zjednání právního zástupce v sídle odvolacího soudu. Možnost telegrafování zde sice byla, avšak bez současného zaslání spisů neb aspoň podrobné a důkladné informace bylo telegrafické zjednání brněnského advokáta jako substituta bezcenným. Poněvadž pak nařízení ministerstva, shora uvedené, vzhledem k účelům, jež sledovalo, bylo vydáno teprve dne 25. února 1919 a takovým způsobem, by obecenstvo bylo překvapeno a tím znemožněno podniknouti něco, co by účel nařízení toho zmařilo neb ztěžilo, nelze ani namítati, že by žalovaná byla mohla vydání tohoto nařízení a tím i přerušení dopravy osob a poštovního styku předvídati a chrániti se zavčas proti následkům z toho plynoucím. Poněvadž straně žalované byla takto odňata možnost před soudem odvolacím jednati, jest dán důvod zmatečnosti podle § 477 č. 4 a § 503 čís. 1 c. ř. s. a slušelo se proto podle § 510 c. ř. s. rozsudek odvolacího soudu a řízení jemu předcházející, pokud zmatečností jest stiženo, zrušiti a věc odkázati odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Citace:

Rozhodnutí č. 211. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 403-404.