Čís. 208.

K zápisu do seznamu kandidátů advokacie jest mimo jiné třeba průkazu, že ten, kdo má býti zapsán, jest státním občanem československého státu.
(Rozh. ze dne 24. června 1919, R II 74/19).
Výbor advokátní komory v Brně nevyhověl žádosti advokáta dra F. D., aby dr. J. K. byl zapsán do seznamu kandidátů advokacie, proto, že dr. J. K. nenabyl definitivně domovského práva v některé obci v Československé republice. — K stížnosti dra J. K. zrušil vrchní zemský soud v Brně toto usnesení a nařídil výboru advokátní komory, by vyřídil žádost dra F. D., nehledě k zamítacímu důvodu, kterého použil. Důvody: Advokátní řád (zákona ze dne 6. července 1868 čís. 96 ř. z.), jenž zákonem ze dne 28. října 1918 čís. 2 sb. z. a n. o zřízení samostatného československého státu byl ponechán v platnosti, nestanoví pro zápis do seznamu kandidátů advokacie nikde požadavku státní příslušnosti kandidáta advokacie a nelze tedy odpírati stěžovateli zápis do advokátní praxe potud, pokud požadavek příslušnosti v Československé republice zákonem stanoven není, vyhověl-li jen ostatním zákonným předpokladům pro přijetí do advokátní praxe. Ze stěžovatel tak učinil, vysvítá ze spisů presidia mor. sl. vrchního zemského soudu, dle nichž byl dr. J. K. připuštěn na základě zákona ze dne 24. prosince 1910 č. 1 ř. z. ex 1911 k soudní praxi a ji v letech 1914 a 1915 a v roce 1919 bez závady u okresního soudu v Prostějově a u krajského soudu v Olomouci vykonával.
Nejvyšší soud vyhověl stížnosti výboru advokátní komory a zrušil usnesení vrchního zemského soudu.
Důvody:
Dle § 30 adv. ř. jest tomu, kdo žádá za zápis do seznamu kandidátů advokacie, prokázati, že vyhověl požadavkům předepsaným ke vstoupení do soudní praxe. Podle § 4 zákona o organisaci soudní ze dne 27. listopadu 1896 čís. 217 ř. z. platí ohledně podmínek pro vstup do přípravné služby soudcovské ony předpisy, dle nichž se počátkem účinnosti zákona toho řídí přijetí do soudní praxe a ustanovení auskultantem. V § 1 soudní instrukce (cís. pat. ze dne 3. května 1853 čís. 81 ř. z., jednající o vnitřním zařízení a jednacím řádu soudním) jest stanoveno, že též pro úřady soudní platí všeobecné předepsané náležitosti pro přijetí do státní služby a byl tento předpis v § 19 zák. o org. soudní výslovně ponechán v platnosti. K všeobecným náležitostem k dosažení úřadu ve státní službě civilní náleží v prvé řadě dle čl. 3 st. z. z. ze dne 21. prosince 1867 čís. 142 ř. z. státní občanství. Platí-li pro vstoupení do praxe soudní tytéž předpisy, jako pro auskultanty, kteří jsou nepochybně soudními úředníky, pak jest státní občanství nutnou náležitostí pro vstoupení do právní praxe, tedy ve státě našem státní občanství československého státu. Ježto ohledně dra J. K. nebylo dosud vyhověno podmínce posléz uvedené, bylo usnesení výboru advokátní komory správným a bylo proto zrušující je usnesení v odpor vzaté rušiti, čímž se zároveň obnovuje zamítající usnesení výboru advokátní komory v Brně.

Citace:

Rozhodnutí č. 208. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 398-399.