Čís. 256.

S hlediska § 39 čís. 1 ex. ř. záleží jen na tom, zda exekuční titul byl úřadem, k tomu povolaným, v zákonní té formě a právoplatným způsobem zrušen, účinnosti zbaven nebo za neplatný prohlášen. Naproti tomu jest lhostejno, zda oním úřadem byl právě soud a zda formou rozhodnutí byl právě rozsudek.
(Rozh. ze dne 19. srpna 1919, R I 321/19).
V exekuční záležitosti okresní nemocenské pokladny proti staviteli A-ovi zamítl exekuční soud dlužníkův návrh, by exekuce byla dle § 39 č. 1 ex. ř. zrušena, zaujav toto stanovisko: Vedle § 39/1 ex. ř. může exekuce zrušena býti toliko tenkráte, když exekuční titul byl »rozsudkem« za neplatný uznán, zrušen aneb jinak za neúčinný prohlášen. V daném případě však exekuční titul nebyl »rozsudkem« za neplatný uznán, zrušen nebo jinak za neúčinný prohlášen, nýbrž byla toliko doložka, »že výkaz o nedoplatcích vzrostl v právní moc a jest vykonatelným« okresním hejtmanstvím zrušena a nové řízení a rozhodnutí nařízeno. Rekursní soud návrhu vyhověl. Důvody: Dle § 39 č. 1 ex. ř. jest exekuci k návrhu zrušiti a exekuční úkony dosud vykonané zavrhnouti v tom případě, byl-li exekuční titul, který jest jejím základem, právoplatným rozsudkem uznán za neplatný, zrušetí, nebo jinak za bezúčinný prohlášen. Zákon sice v § 39 č. 1 ex. ř. mluví jen o zrušení pokud se týče prohlášení bezúčinným exekučního titulu »rozsudkem«, ale dle právního náhledu soudu rekursního výrazu toho bylo použito v zákoně jen vzhledem na pravidelné případy demonstrativně, a vyrozumívá se jím nejen rozsudek, nýbrž i každý jemu na roveň postavený jiný způsob zrušení pokud se týče prohlášení bezúčinným exekučního titulu, ježto tento může býti zrušen i jiným způsobem, který má týž účinek a touž moc jako na př. usnesením při povolené exekuci, při zmateční stížnosti dle čl. 23. uvoz. zák. k с. ř. s. a dále smírem, a ježto dále při mnohých exekučních titulech, jako jsou zejména nálezy správních úřadů a veřejnoprávních orgánů, zrušení těchto titulů rozsudkem dle povahy věci není ani možným a bez exekučního titulu žádná exekuce nemůže zůstati v platnosti. Proto jest soud rekursní právního názoru, že zrušení výkazu nedoplatků nemocenské pokladny nadřízeným politickým úřadem jest na roveň postaveno zrušení téhož rozsudkem. Ježto v daném případě byl výkaz nedoplatků okresní nemocenské pokladny opatřený doložkou vykonatelnosti, k stížnosti dlužníka rozhodnutím místodržitelství pro vadnost řízení zrušen a okresnímu hejtmanství uloženo, by řízení doplnilo a znovu jak o povinnosti platební dlužníka, tak i o výši pohledávky nemocenské pokladny rozhodlo, měl prvý soudce vyhověti návrhu dlužníka na zrušení exekuce, povolené právě na základě zmíněného a uvedeným rozhodnutím odstraněného výkazu nedoplatků.
Nejvyšší soud nedal místa dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud správně poukázal k tomu, že v případech § 39 č. 1 ex. ř. uvádí se rozsudek, jímž exekuční titul byl «zrušen, jen příkladem, takže předpisu uvedeného užíti sluší všude tam, kde exekuční titul, podle kterého byla exekuce povolena, pozbyl účinnosti. To stalo se právě i ohledně výkazu okresní nemocenské pokladny stvrzeného správním úřadem, který, když stvrzení správního úřadu první stolice bylo rozhodnutím místodržitelství zrušeno, pozbyl vůbec účinnosti. Vždyť § 41 zákona ze dne 30. března 1888 čís. 33 ř. z. výslovně určuje, že spory, které vzniknou mezi zaměstnavateli a pokladnou o povinnosti k placení příspěvků (§ 33) neb o náhradě dle § 32, rozhodovati přísluší dozorčímu úřadu správnímu, to jest politickému úřadu první stolice (§ 19), z jehož rozhodnutí jde další opravný prostředek dle § 70 na správní úřady vyšší. Nemohl by tudíž soud o platnosti výkazu okresní nemocenské pokladny vůbec rozhodnouti, nýbrž jedině úřad správní, jehož rozhodnutí má ovšem týž význam jako rozsudek vyslovující bezúčinnost jiného exekučního titulu.

Citace:

Rozhodnutí č. 256. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 467-468.