Čís. 323.Zákon o ručení železnic ze dne 5. března 1869, čís, 27 ř. z.O příhodě v dopravě nelze mluviti tam, kde jednáním třetího nebyla způsobena nepravidelnost v řádném chodu dopravy, nýbrž jednání to přímo a bezprostředně vedlo k úrazu. Neodvratitelné jednání třetí osoby jest jen tehda omluvným důvodem, lze-li je třetí osobě přičísti za zavinění.(Rozh. ze dne 2. prosince 1919, Rv I 536/19).Hodlajíc ve stanici opustiti klidně stojící vlak, vkročila žalobkyně, žena vysokého stáří, jednou nohou na první stupeň postranních schůdků. V tom Josef B., jenž stál na nejspodnějším stupni schůdků, neopíraje se rukama o postranní tyč, učinil, chtěje se uchopiti tyče, mimoděk rukou pohyb na zad, zachytil žalobkyni, tato ztratila rovnováhu, spadla na zemi a utrpěla zranění. Žaloba na dráhu byla prvou stolicí mezitímním rozsudkem zamítnuta. Prvá stolice shledala v události příhodu v dopravě, poněvadž úraz žalobkyně jest událostí, v železniční dopravě neobvyklou, přiznala však dráze omluvný důvod, že příhoda v dopravě byla způsobena neodvratitelným jednáním třetí osoby, z jejíhož zavinění není dráha práva. — Odvolací soud rozsudek potvrdil. Odmítl právní nárok odvolatelky, že není zde omluvního důvodu, poněvadž na straně Josefa B. jednalo se o čin bezděčný, tudíž nezaviněný, uváživ, že záleží jen na tom, zda třetí osoba jest v takém vztahu ku dráze, že tato za ni jest zodpovědná, čili nic. Odvolací soud však neshledal v ději příhody v dopravě. Jí nebyl úraz jako takový, poněvadž zákon předpokládá, že úraz přivoděn byl příhodou v dopravě, nebyla jí však ani okolnost, že Josef B. rukou žalobkyni stihl, poněvadž tato okolnost byla příčinou úrazu.Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobkyně.Důvody:V tom, že odvolací soud potvrdil mezitímní rozsudek prvé stolice, nelze shledati nesprávné právní posouzení záležitosti. V otázce, zda jednání třetí osoby musí, má-li dráha býti prosta náhradní povinnosti, býti takovým, by třetí osobě za vinu bylo lze je přičítati, rozchází se sice dovolací soud s právním názorem odvolacího soudu, přidává se však k jeho mínění, že v tomto případě nelze vůbec mluviti o příhodě v dopravě po rozumu § 1. zákona o ručení železnic. Proti právnímu názoru, že neodvratitelné jednání osoby třetí sprošťuje dráhu náhradní povinnosti i tehda, když jest jednáním, osobou tou nezaviněným, svědčí doslov § 2 zákona o ručení železnic, dle něhož omluvným důvodem jest neodvratitelné jednání třetí osoby, z jejíž zavinění není dráha práva. Tento dodatek neměl by při správnosti onoho výkladu žádného smyslu, ježto za své zřízence ručí dráha bezvýjimečně, takže ohledně těchto otázka zavinění nepřichází vůbec v úvahu. Mimo to dlužno uvážiti, že nezaviněné jednání osoby třetí jeví se býti náhodou (§ 1311 obč. zák.), pouhou náhodou však, nejde-li o případ vyšší moci, dráha omlouvati se nemůže. Kdyby chtěl zákon vykládati se tak, že stačí neodvratitelné nezaviněné jednání osoby třetí, spadal by tento případ omluvného důvodu již pod prvý omluvný důvod § 2 a třetí omluvný důvod zůstával by obmezen na neodvratitelné zaviněné jednání osoby třetí. Naproti tomu odvolací soud právem dospěl k závěru, že v tomto případě nelze mluviti o příhodě v dopravě po rozumu §u 1. zákona o ručení železnic. Z porovnání § 1 a § 2 zákona vyplývá, že o sobě není příhodou v dopravě případ, kde u příležitosti železniční dopravy někdo jednáním druhého byl usmrcen nebo na těle poškozen. Tomu jest jen tehda tak, když jednáním osoby třetí způsobena byla příhoda v dopravě t. j. úchylka z pravidelného chodu dopravy a když tato úchylka vedla pak k některému z řečených následků. Kde, jako v tomto případě, jednáním třetího nebyla způsobena nepravidelnost v řádném chodu dopravy, nýbrž jednání to přímo a bezprostředně vedlo k poškození žalobkyně, o příhodě v dopravě mluviti nelze.