Čís. 11.

Nařízení vydaná vládou na základě zákona ji k tomu zmocňujícího požívají sama moci zákona.
Odpor ministerstva vnitra proti zápisu společnosti s ručením obmezeným do obchodního rejstříku (§ 1 min. nař. ze dne 3. září 1918 č. 323 ř. z.) nemusí býti odůvodňován.
(Rozh. ze dne 21. ledna 1919, R I 9/19.)
Návrh na zápis společnosti s obmezeným ručením do obchodního rejstříku byl soudem prvé stolice (krajským soudem v Chrudimi) zamítnut, poněvadž ministerstvo vnitra v souhlase s úřadem pro výživu lidu a ministerstvem financí dle sdělení ze dne 21. října 1918 proti zápisu do obchodního rejstříku se stanoviska ministerského nařízení ze dne 3. září 1918 č. 323 ř. z. podalo odpor. — Soud druhé stolice (vrchní zemský soud v Praze) usnesení to potvrdil. Důvody: Zákonem ze dne 24. července 1917 č. 307 ř. z., tehdy povolaným sborem zákonodárným usneseným, zmocněna byla vláda, aby po čas válkou vyvolaných mimořádných poměrů nařízením opatřiti směla to, co za dobré uzná, aby hospodářský život podpořen a znovuzřízen byl a aby zabráněno bylo hospodářským ujmám, jakož i aby obyvatelstvu potraviny a jiné potřebnosti opatřeny byly. Na základě tohoto zákona vydalo ministerstvo vnitra a spravedlnosti nařízení ze dne 3. září 1918 č. 323 ř. z., o něž se zamítnutí opovědi opírá. Vrchní soud přezkoumávaje ve smyslu § 7 státního základního zákona o moci soudcovské ze dne 21. prosince 1867 č. 144 ř. z. platnost tohoto nařízení, dospěl k úsudku, že jest platným. Poněvadž v nařízení tom se nenakazuje, aby dotyčné ministerstvo důvody, pro něž se povolení zápisu odpírá, uvedlo, nemá práva soud na ministerstvu důvodů takových vyžadovati. Příčiny zápovědi leží patrně v rámci § 1 zákona shora citovaného ze dne 24. července 1917 č. 307 ř. z. Při tom nelze hleděti na to, že byly se založením společnosti značné náklady spojeny a že vydání nařízení spadá tři dny před sepsání smlouvy společenské. Rovněž jest lhostejno, že zákon ze dne 6. března 1906 č. 58 ř. z. o dotazu takovém nejedná. Tím se nebrání, aby společnost v jiné formě v život vešla.
Nejvyšší soud dovolacímu rekursu společnosti nevyhověl.
Důvody:
Zákon ze dne 24. července 1917 č. 307 ř. z. zmocňuje vládu, vydávati potřebná opatření v oboru hospodářském po dobu mimořádných, válkou vyvolaných poměrů pouhým nařízením. Takováto nařízení nemají tedy povahy obyčejných nařízení, jimiž moc výkonná činí opatření ku provedení zákonů, nýbrž jsou to zákony samostatné, k jichž vydání zákonodárná moc byla platně na vládu přenesena. Pokud se jimi jiné zákony mění, nevadí prostá forma nařízení, ježto uvedeným zákonem jsou zákonům na roveň postavena. Platil tedy předpis nařízení ministerského ze dne 3. září 1918 č. 323 ř. z. v době, kdy usnesení v odpor vzatá byla vydána, a platí dosud dle zákona ze dne 28. října 1918 č. 11 sb. zák. a nař. státu československého. V tomto nařízení není ustanoveno, že odpor ministerstva proti povolení zápisu nové společnosti s ručením obmezeným musí býti odůvodněn. Z § 2 č. 8 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854 č. 208. ř. z. tuto náležitost nelze vyvozovati, poněvadž tento předpis pouze zavazuje soudy v řízení nesporném, nikoliv úřady správní. Nesběhla se tedy nezákonnost ani zmatečnost a není tu podmínek, aby dle § 16 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854 č. 208 ř. z. souhlasná usnesení soudů prvé a druhé stolice v odpor brána býti mohla.

Citace:

č. 11. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 62-63.