Čís. 182.

Úřední vysvědčení žádati lze jak o skutečnostech z obchodního rejstříku patrných, tak i o tom, že rejstřík určitého zápisu neobsahuje.
(Rozh. ze dne 27. května 1919, R I 193/19).
Žádost firmy A. by vydáno jí bylo úřední vysvědčení o určitých zápisech obchodního rejstříku, byla rejstříkovým soudem (krajský soud v České Lípě) s poukazem k § 25, odst. 3. min. nař. ze dne 9. března 1863 č. 27 ř. z. zamítnuta a ponecháno žadatelce, by ucházela se o příslušný výpis z rejstříku. Rekursní soud usnesení to potvrdil, sdíleje právní názor rejstříkového soudu, že úřední vysvědčení lze vydávati jen o negativním obsahu rejstříku, kdyžtě ohledně positivního o obsahu stačí úřední výpisy, a § 281 nespor. říz. k této zákonem zvlášť upravené otázce se nevztahuje. Nejvyšší soud dovolacímu rekursu vyhověl, usnesení obou předchozích stolic zrušil a uložil rejstříkovému soudu, by znovu o žádosti rozhodl.
Důvody:
Znění §u 25 min. nařízení z 9. března 1863 č. 27 ř. z. nenasvědčuje náhledu vyslovenému v usnesení v odpor vzatém, že vysvědčení z rejstříku obchodního jen o negativním obsahu jeho (že tam jistý zápis zanesen není) vydávána býti smějí. Odstavec 3. tohoto paragrafu stanoví, že úředními vysvědčeními může býti potvrzeno, že určitá firma nebo určitý zápis o ní v rejstříku zanesen není. Kdyby nařízení zřejmě stanovilo, že vysvědčení jenom takového obsahu vydána býti mohou, byl by názor uvedený správným. Takového obratu však v ustanovení onom není. Sluší je tedy vykládati v souvislosti s prvním odstavcem a s § 281 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, č. 208 ř. z. tak, že vysvědčení vydána býti mohou o skutečnostech z rejstříku patrných, ale také o tom, že rejstřík určitého zápisu neobsahuje. Usnesení v odpor vzatá jsou tedy zřejmě protizákonná, pročež dle § 16 cís. pat. z roku 1854 dovolacímu rekursu bylo vyhověno, jak jest svrchu uvedeno.

Citace:

Rozhodnutí č. 182. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 358-359.