Čís. 265.

Kdo plnil věc za slib směny věci, s níž v čase dohody zakázáno bylo volně obchodovati, nemůže požadovati vrácení věci, kterou plnil, pokud se týče náhradu její hodnoty (§ 1174 obč. zák.), byť i zákaz volného obchodování byl mezi tím zrušen.
(Rozh. ze dne 10. září 1919, Rv I 364/19).
V době, kdy bylo zakázáno s máslem volně obchodovati, dohodla se žalobkyně A. se žalovanou B., že dá jí pár botek za 3 kg másla. Žalovaná botky převzala a jich používala, takže jsou již roztrhané a nelze jich dále užívati, dodala však žalobkyni pouze 1/4 kg másla. Poukazujíc k tomu, že směnná smlouva, příčíc se zákonnému zákazu, jest ničí, žalovala A. o zaplacení ceny botek v čase úmluvy po srážce ceny dodaného 1/4 kg másla. Žalovaná namítala mimo jiné, že dle § 1174 obč. zák. nemá žalobkyně práva, co plnila, nazpět požadovati. Procesní soud uznal dle žalobní prosby. Vycházel z právního názoru, že smlouva, příčíc se zákonnému zákazu, byla dle § 879 obč. zák. ničí, třebaže zákaz, volně s máslem obchodovati, byl mezi tím zrušen, poněvadž rozhodnou jest doba, kdy došlo k dohodě. Proto a poněvadž ke smlouvě o věcech, vyloučených z právního obchodu, dlužno hleděti, jako kdyby se nebyla stala (§ 880 obč. zák.), musí ten i onen smluvník vrátiti, co mu bylo plněno (§ 877 obč. zák.). Ježto však botky jsou již rozedrány a vůbec neupotřebitelny, musí žalovaná nahraditi jich cenu v čase dohody, arciť po srážce ceny K kg másla. Ustanovením § 1174 obč. zák. není žalobní nárok vyloučen. Ustanovení to předpokládá, že dáno něco za účelem nedovoleným. Musí se tedy jednati o účel, jenž, byť i nebyl právně v rozporu se zákonem trestním, příčí se alespoň dobrým mravům. O tom však nelze v tomto případě mluviti. Mimo to mluví zákon o nedovolených jednáních, jež mají se uskutečniti, a nemá proto na mysli případ vzájemného smluvního plnění věcí. Kdyby vykládal se § 1174 obč. zák. tak, jak činí žalovaná, vedlo by to k důsledkům, jež zákonodárce zajisté nezamýšlel. Bylť by na př. chráněn podvodník, jenž předstíraje, že má máslo na výměnu, přijal peníze, másla však nedodal. Odvolací soud žalobu zamítl. Přisvědčil procesnímu soudu v tom, že směnná smlouva byla neplatnou a zůstala neplatnou, ač zákaz volného obchodování s máslem byl mezi tím zrušen. Nesouhlasil však s procesním soudem v tom, že pro tento případ platilo ustanovení § 880 obč. zák., poněvadž toto ustanovení předpokládá, že věc po uzavření smlouvy vyloučena byla z právního obchodu, čemuž zde nebylo tak, nehledíc ani k tomu, že obchodování s máslem bylo sice podrobeno dalekosáhlým obmezením, máslo nebylo však vůbec vyloučeno z právního obchodu. Rovněž není dle názoru odvolacího soudu na místě, dovolávati se ustanovení § 877 obč. zák., upravujícího právní následky v případě, kde požaduje se zrušení smlouvy pro nedostatek přivolení, ani ustanovení § 1447 obč. zák., upravujícího právní účinky v případě, kde bezelstně uzavřená smlouva pozbude účinnosti, poněvadž zamýšleného účele nelze dosíci. Neprávem odmítl procesní soud použití § 1174 obč. zák., zapomínaje, že toto ustanovení, jsouc v zákoně zařazeno mezi ustanovení o smlouvách úplatných, vztahuje se nejen k jednostranným projevům vůle, nýbrž ku všem smlouvám, kde z ruky do ruky jest plniti. Poněvadž pak jsou zde veškeré předpoklady § 1174 obč. zák., jest žaloba z tohoto důvodu nemístnou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobkyně.
Důvody:
Podle obsahu dovolání, jež opírá se o § 503 č. 4 c. ř. s., jedná se jen o to, zda ustanovení § 1174 obč. zák. v novém doslovu, prvá věta, dle kterého nelze zpět požadovati to, co kdo dal vědomě, by tím způsobil něco nemožného nebo nedovoleného, platí při smlouvách, při kterých plniti se má z ruky do ruky. Rozsudek v odpor vzatý zodpověděl otázku tu kladně a soud dovolací musil přisvědčiti důvodům těm, jež jsou obšírné, právně bezvadné a jež vývody dovolacími vyvráceny nejsou. Hledíc k vývodům dovolacím podotýká se ještě toto: Již nadpis § 1174 obč. zák. v novém doslovu »plnění k účelu nedovolenému« a druhý odstavec jeho, že zápůjčka daná za účelem zapovězené hry, nemůže býti zpět požadována, jakož i všeobecné znění první věty poukazují k tomu, že ustanovení toto nelze obmeziti na smlouvy o mzdu, jak dovolání mylně se domnívá. Z nedovolené smlouvy nemohou však ani práva, ani povinnosti povstati. Nemůže-li však žalobkyně požadovati zpět věc, kterou ku splnění nedovolené smlouvy žalované dala, nemůže také žádati náhrady za věc tu, poněvadž náhrada v přítomném případě cena věci, nastupuje za věc samu: Podotýká-li však dovolatelka ve spisu dovolacím, že právní stanovisko, které žalovaná ve sporu zaujala, není zcela jasné, že se v odvolacím spise prohlásila ochotnou, umluvené množství másla dodati, pokud se týče střevíce vrátiti a že nemá právo odvolávati se na § 1174 obč. zák., není tato výtka nejasnosti právního stanoviska odůvodněna. Žalobkyně požaduje v žalobě výslovně zaplacení 185 k (obmezeného během jednání na 180 K), a nikoli dodání zbývajícího množství másla nebo vrácení střevíců. O této žalobní prosbě bylo také rozsudky nižších stolic rozhodnuto. Že však ustanovení § 1174 obč. zák. v rozsudku v odpor vzatém správně použito bylo, jest shora již vyloženo. Dovolání nebylo tudíž vyhověno.

Citace:

Rozhodnutí č. 265. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 479-481.