Čís. 189

I soudní výpověď, proti které nepodány námitky, jest právoplatným rozhodnutím; kterému lze odporovati žalobou pro zmatečnost 529 c. ř. s.). Skutečnost, že soudní výpověď nebyla doručena vypovězenému k vlastním rukám (§ 564 c. ř. s.), neopodstatňuje žalobu pro zmatečnost dle § 529 č. 2 c. ř. s., byla-li výpověď ta přes to dodána později vypovězenému tak, že mohl proti ní podati včas námitky.
(Rozh. ze dne 27. května 1919, Rv II 153/19).
Právoplatně soudní výpovědi z bytu odporoval žalobce žalobou pro zmatečnost a navrhoval její zrušení z důvodu § 529 č. 2 c. ř. s., poněvadž výpověď ta nebyla mu doručena k vlastním rukám, jak to předpisuje § 564 c. ř. s. nýbrž za jeho nepřítomnosti jeho manželce, která mu ji teprv den na to dodala. Prvý soud (okresní soud v Uh. Brodě) vyhověl žalobě, jelikož zjistil, že soudní výpověď, o niž se jedná, nebyla doručena žalobci, nýbrž jeho manželce, která ji přijala, ač nebyla žalobcem zmocněna přijímati listiny, které mu dlužno doručiti do vlastních rukou, a doručenku jménem žalobcovým podepsati, a jelikož nebyl tudíž žalobce v příslušném nájemním řízení vůbec zastoupen (§ 529 č. 2 c. ř. s.). Odvolací soud (krajský soud v Uh. Hradišti) zamítl žalobu z těchto důvodů: Předpis § 529 c. ř. s. platí jako ostatní ustanovení civilního řádu soudního pro záležitosti sporné (čl. I. úvoz, zák. k civ. řádu soudnímu: »občanské právní rozepře«), pro řízení mimosporné platí předpisy mimosporného patentu. Soudní výpověď z bytu nespadá však do řízení sporného, nýbrž do řízení mimosporného; teprv podáním námitek přechází mimosporné řízení v řízení sporné. § 529 c. ř. s. vztahuje se jen na sporné řízení; to plyne již ze slov »rozhodnutí« a »rozhodující soudce«, jakož i ze znění § 532, 533, 534 odst. 2 a 535 c. ř. s. Žaloba tato měla proto býti zamítnuta podle § 538 c. ř. s. jako nehodící se k ústnímu jednání.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalobce uplatňuje výhradně dovolací důvod nesprávného posouzení věci po stránce právní (§ 503 č. 4 c. ř. s.) a spatřuje jej v tom, že soud druhé stolice, pokládaje soudní výpověď z nájmu před podáním námitek za část řízení mimosporného, pro něž platí předpisy cís. patentuje dne 9.srpna 1854 č. 208 ř. z., uznal žalobu pro zmatečnost za nepřípustnou. Tomuto názoru odvolacího soudu nelze přisvědčiti. Řízení ve věcech nájemních jest upraveno civilním řádem soudním jakožto zvláštní druh řízení v §§ 560 až 576 c. ř. s., kdežto nesporné řízení se jím vůbec nezabývá ani ve shora jmenovaném císařském patentu, ani ve III. díle jurisdikční normy v §§ 105 až 122. Pro názor, že řízení ve věcech nájemních jest až do vznešení námitek proti výpovědi nesporné, a že přechází teprve podáním námitek v řízení sporné, není v zákoně opory; třetí oddíl šesté části c. ř. s. upravuje výslovně »řízení v rozepřích ze smlouvy nájemní nebo pachtovní.« Ministerské nařízení ze dne 17. prosince 1918 č. 83 sb. z. a n. a ze dne 9. února 1919. č. 62 sb. z. a n. nejsou tomu na závadu, ježto jimi bylo pouze přechodně a na krátkou dobu zavedeno v nájemních věcech pro určité části mimosporné řízení. Usnesení soudu o výpovědi ukládá nájemci, by vyklidil a odevzdal najatý předmět pod důhonem práva nebo by podal včas své námitky. Upravuje tedy spornou věc na způsob rozsudku a jest tedy, nepodají-li se námitky, právoplatným rozhodnutím, jímž věc jest vyřízena. (§ 529 c. ř. s.). Žaloba pro zmatečnost jest tedy proti němu přípustná. Přes to nebylo však dovolání žalobcovu vyhověti, poněvadž tu není předpokladů žaloby pro zmatečnost dle § 529 č. 2 c. ř. s. Soud prvé stolice zjistil totiž, že manželka žalobcova, které sporná výpověď doručena byla dne 13. ledna, odevzdala ji den na to, tedy dne 14. ledna 1919 žalobci. Tento ji měl tedy i když ne přímo od doručovacího zřízence, přece zavčas v rukou, a byl proto i s to, což jest dle smyslu zákona a povahy věcí rozhodným, podati proti ní námitky. V takovém případě není však dopuštěna žaloba pro zmatečnost a bylo proto dovolání odepříti úspěch.

Citace:

Rozhodnutí č. 189. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 364-366.