Čís. 197.

Zákonem ze dne 10. prosince 1918 čís. 61 sb. z. a n. o zrušení šlechtictví, řádů a titulů nebyla odstraněna povinnost, řádové odznaky po smrti jich nositele vrátiti a odvésti (§§ 59, 90 nespor. říz.).
(Rozh. ze dne 11. června 1919, R I 209/19).
V pozůstalostní věci po A-ovi uložil pozůstalostní soud (okresní soud v Hlinsku) universálnímu dědici, by na soud odvedl řádové znaky, jichž držitelem byl zůstavitel. Rekursu universálního dědice do tohoto usnesení nedal rekursní soud (krajský soud v Chrudimi) místa z těchto důvodů: Dle zákona ze dne 28. října 1918 čís. 11 sb. z. а n., dle něhož veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti a všechny úřady prozatím úřadují a jednají dle dosavadních platných zákonů a nařízení (čl. 1., 2. a 3.), § 4 zákona ze dne 2. listopadu 1918, čís. 1 sb. z. a n., § 20 zákona ze dne 13. listopadu 1918 čís 37 sb. z. а n., kterými zákon ten opětně vyhlášen a platným uznán, dle zákona ze dne 2. listopadu 1918, čís. 2 sb. z. а n., kterým zřízeny nejvyšší správní úřady ve státě československém, a § 3 zákona ze dne 10. prosince 1918, čís. 61 sb. z. a n., kterým ministru vnitra uloženo by v dohodě se súčastněnými ministry provedl zákon ten o zrušení šlechtictví, řádů a titulů, dle výnosu ministerstva spravedlnosti ze dne 29. března 1919 v čís. 6740/19, sděleného výnosem presidia vrchního soudu zemského ze dne 4. dubna 1919, pres. 10.920—12/19, dle něhož prováděcí nařízení k zákonu o zrušení šlechtictví, řádů a titulu z 10. prosince 1918, čís. 61 sb. z. a n. bude teprve za nějaký čas vydáno, ministerstvo vnitra však sdělilo, že, co se týče odvádění řádových dekorací, které po úmrtí majitele se vracejí, sbírají je i nadále příslušné zemské správy politické, kterým současně se dostává pokynů, jak s nimi prozatím až do konečného rozřešení této otázky naložiti mají, okresní soudy pak dle téhož výnosu poukázány, by takovéto dekorace zasílaly zemské politické správě, nelze o tom pochybovati, že novými zákony a nařízeními nových správních úřadů uznává se platnost §§ 59 a 90 nespor. pat., pokud se týče odvádění řádových dekorací pozůstalostními soudy a že naříkané usnesení prvého soudce v těchto zákonech a nařízeních jsou odůvodněna (srovnej § 2 čís. 5 nespor. pat.). —, Dovolacímu rekursu nejvyšší soud nevyhověly dodav k důvodům usnesení rekursního soudu, že státním převratem nenastala v soukromém vlastnictví žádná změna, takže, uznává-li, že řády, o něž se jedná, byly zůstaviteli bývalým panovníkem uděleny jen k používání, bylo povinností dědice, jenž je po úmrtí zůstavitelově v uschování vzal, odevzdati je ihned soudu, by byly na patřičné místo vráceny. Mylně se domnívá stěžovatel, že zákonem ze dne 10. prosince 1918 čís. 61 sb. z. a n., jenž zrušil nejen řády, nýbrž i práva z nich plynoucí, zrušena byla i povinnost odznaky řádové i vrátiti. Zákon má zřejmě na mysli jen práva, která z udělení řádu vykonávati směl vyznamenaný, netýká se tedy povinnosti ku vrácení odznaků dědici po zániku práv, nastalém úmrtím osoby oprávněné. Ministerské nařízení ze dne 29. března 1919 čís. 6740 neřeší otázku vlastnictví odznaků řádových, nýbrž dává toliko soudům pokyn, na který úřad nyní po nastalém státním převratu takové odznaky řádové, které po úmrtí držitele dle § 90 nespor. říz. musí se vrátiti, mají býti zasílány. Nařízení to není tedy proti zákonu vydáno, nýbrž podle zákona, neboť řády uděleny byly faktorem svrchovanost státní vykonávajícím s výhradou jich vrácení, a proto když předpis zákonný o vrácení jich zůstal zachován, vrátiti je sluší tomu, kdo podle nyní platných zákonů o samostatném státě československém tuto svrchovanou státní moc vykonává.

Citace:

Rozhodnutí č. 197. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 381-382.