Čís. 272.

V tom, že opomenuto, vyrozuměti stranu o roku, nařízeném k provedeni důkazu mimo ústní přelíčení, zejména soudcem dožádaným, není zmatečnosti § 477 čís. 4 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 30. září 1919, R I 377/19).
Rekursní soud nevyhověl stížnosti žalující strany do postupu dožádaného soudu, to z těchto důvodů: Žalobce béře usnesení prvé stolice a jednání, usnesení tomu následovavší, v odpor pouze pro zmatek § 477 čís. 4 c. ř. s. Dle tohoto zákonného předpisu jest však zmatečným řízení jen tehdy, byla-li soudem straně nezákonitým postupem, zejména opomenutím doručení, odňata možnost na soudě projednávati. Z toho patrno, že možnosti na soudě projednávati neodnímá každé porušení a opomenutí zákonných předpisů, nýbrž jen takové, kde strana byla z jednání vyloučena, tedy porušena zásada rovného slyšení obou sporných stran. V tomto případě shledává stěžovatel vytýkaný zmatek pouze v tom, že dožádaný soud nevyrozuměl o roku ustanoveném k provedení svědeckého a znaleckého důkazu ani stěžovatele, ani jeho zástupce, čímž prý mu byla odňata možnost, činiti námitky proti osobám soudem dožádaným ustanovených znalců a dávati svědkům a znalcům při roku otázky. Než tomu tak není v tomto případě. Ze zprávy okresního soudu jako soudu dožádaného vysvítá sice, že jeho v odpor vzaté usnesení, rok ustanovující a vyrozumění zástupců sporných stran nařizující, nezjištěným způsobem nedostalo se k poštovní dopravě, takže soud dožádaný, když neměl po ruce výkazu o vyrozumění zástupců stran, jímž dle § 93 c. ř. s. vyrozumění to se mělo státi, neměl při roku důkazu svědeckého a znaleckého prováděti, ježto provádění důkazů v nepřítomnosti stran předpokládá dle § 289 druhý odstavec c. ř. s. vyrozumění stran, pokud se týče jich zástupců, nicméně však toto porušení tohoto předpisu nezakládá zmatku, ježto tím stěžovateli nebyla odňata možnost, na soudě projednávati. K roku u soudu dožádaného dostavil se totiž jak žalobce tak i žalovaný osobně a kromě toho i zástupce žalovaného, takže měl stěžovatel úplnou možnost svědkům a znalcům dávati otázky, nebo před započetím jednání znalce odmítnouti. Než i kdyby se byl stěžovatel k roku tomu nedostavil, nemělo by toto porušení předpisu § 289, druhý odstavec c. ř. s. za následek vytýkaný zmatek, ježto zmatek ten vzniká jen tehdy, byla-li sporné straně odňata možnost, na soudě spor projednávat, kdežto v tomto případě spor byl již projednán a rok ustanoven byl jen k provádění důkazů a nikoliv také k pokračování v ústním jednání. Má-li stěžovatel za to, že výslech svědků a znalců soudem dožádaným jest neúplným, nebo že znalec jest vadným, mohl u soudu procesního navrhnouti dle § 289, druhý odstavec c. ř. s. doplnění, pokud se týče dodatečně znalce dle § 255, druhý odstavec c. ř. s. odmítnouti.
Nejvyšší soud nedal místa žalobcovu rekursu.
Důvody:
Žalobce stěžuje si do postupu dožádaného soudce, že nařízené provádění důkazů, ač strany nebyly vyrozuměny o roku, za tím účelem ustanoveném, předsevzal. Přesto, že zákon stížnost dopouští (§§ 514 a 520 c. ř. s.) jen proti usnesením, jímž soud dle postupu řízení na venek tedy oproti stranám sporným činí opatření, jež teprve v odpor brána býti mohou, přece rekursní soud stížnost žalobcovu věcně vyřídil. Když protistrana s tím se spokojuje a opravný prostředek nyní do usnesení rekursního soudu čelí a ano tu není potvrzujícího usnesení soudu stolice druhé, nýbrž rozhodnutí první, rekurs do něho jeví se přípustným, podjal se nejvyšší soud jeho přezkoumání. Rekursu však nelze přiznati důvodnosti. Soud, připuštěné důkazy provádějící, nebyl soudem projednávajícím, nýbrž dožádaným. Před ním se tedy pře neprojednávala, nýbrž činnost jeho obmeziti se musela jen na provedení důkazů, o něž byl procesním soudem dožádán. Nebyl-li tedy rok ustanoven k spornému jednání, nýbrž výhradně toliko k provedení určitého důkazu, nelze opominutí doručení obsílky podřaditi pod předpis § 477 čís. 4 c. ř. s., poněvadž se právě sporně nejednalo a proto možnost projednávání pře straně odejmuta nebyla. (Klein-Vorlesungen str. 238). Než v tomto případě nestala se stěžovateli vůbec žádná újma, poněvadž, třeba nebyl písemně vyrozuměn dle § 93 c. ř. s., osobně se roku účastnil а k procesním úkonům, které konají se před soudem dožádaným, předpis § 27 c. ř. s. o nuceném zastoupení advokátem se nevztahuje. Že opomenutí vyrozumění strany о provádění důkazu mimo ústní sporné jednání zmatku nezakládá, plyne zřejmě i z ustanovení §§ 283 odst. 2. a 389 odst 2. c. ř. s. Jeví-li se provedené důkazy neúplnými neb vadnými, může, jak k tomu již správně bylo poukázáno, v usnesení rekursního soudu vada odstraněna býti opatřením soudu procesního dle ustanovení §§ 289, odst. 2. a 362, odst. 2. c. ř. s.

Citace:

Rozhodnutí č. 272. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 490-492.