Čís. 32.Nároky ani skutkové ani právně spolu nesouvisící, z nichž žádný o sobě nedosahuje 1000 K, jichž suma však 1000 K přesahuje, nemohou hromaděním v jedné žalobě žalovány býti u sborového soudu první stolice.(Rozh. ze dne 30. ledna 1919, R II 9/19.)Odvolací soud (vrchní zemský soud v Brně) odvolání žalované vyhověl a rozsudek prvého soudu (krajského soudu v Olomouci) i jednání jemu předcházející zrušil a žalobu o zaplacení 2930 K zamítl. Důvody: Žalobce tvrdí, že ho žalovaná manželka jeho okrádá a poškozuje, a uvádí v žalobě pět jej poškozujících skutečností. Předně, že mu dne 5. ledna 1918 cestou z Olomouce odcizila 1000 K, za druhé, že mu dne 26. února 1918 cestou ze Šternberka odcizila 300 K, dále, že mu v měsíci srpnu 1918 vybrala z tobolky obnos 950 K, pak že mu v měsíci červnu 1918 na cestě z Unčova sebrala z tašky 300 K, a konečně, že vybrala u mlynáře С pohledávku za prasata v obnosu 380 K. Žalobce čítá si takto za žalovanou pohledávku činící úhrnem 2930 K a žádá za odsouzení žalované k zaplacení této částky. První soudce vynesl při prvním nároku, k němuž se žalovaná nedostavila, ač obeslána byla, dle žalobního žádání rozsudek pro zmeškání. Právem žalovaná rozsudku tomu odporuje odvoláním, jež opírá o důvod zmatečnosti ve smyslu § 477 čís. 3 c. ř. s. Jak z toho, co shora uvedeno je, vychází na jevo, není oněch pět skutečností, na nichž žalobce svůj žalobní nárok zakládá, v nižádné ať již věcné anebo právní spojitosti. Společné mají mezi sebou jednotlivé nároky ovšem, že zakládají se na stejnorodém právním titulu, totiž, že jsou nároky ze škody, ale tato stejnorodost netvoří ještě jednotnost právního jednání. Tato rozdílnost jednotlivých do téže žaloby spojených nároků nebyla by sama o sobě tomuto spojení ve smyslu § 227 c. ř. s. na závadu, avšak druhá podmínka v tomto místě zákona stanovená není dána. Jest zapotřebí, aby jak pro každý jednotlivý nárok, tak pro souhrn jejich byl dovolaný soud příslušným a tentýž druh řízení přípustným (odpovědi min. spr. na dotazy a dobrozdání nejvyššího soudu k § 227 с. ř. s.). Toho tu není, neboť pro žádný z jednotlivých nároků do žaloby pojatých není příslušnost dovolaného krajského soudu dána. Tento soud byl by ovšem předmětně příslušným, kdyby zažalovaný úhrnný obnos se zakládal na jednotném právním jednání anebo třebas na více jednotlivých jednáních mezi sebou v právní a věcné spojitosti jsoucích. V daném případě jde o nároky, z nichž ani jeden nepřesahuje 1000 K, a tudiž nenáleží před forum sborového soudu (§ 50 j. n.), nýbrž před forum okresního soudu (§ 49 č. 1 j. n.). Jelikož pak soudnictví okresního soudu nemůže žádná tam patřící rozepře ani dohodou stran býti odebrána (§ 104 j. n.), neměla býti žaloba ustanovením prvního stání vyřízena, nýbrž jako nehodící se k tomu pro předmětnou nepříslušnost dovolaného krajského soudu, jež byla dle údajů žalobních již zjevná (§ 41 j. n.), býti zamítnuta (§ 230 odst. 2 c. ř. s., § 43 odst. 1 j. n.). Byla-li však přece přijata, neměl býti při prvním stání rozsudek žalobnímu návrhu vyhovující vynesen, nýbrž mělo ku předmětné a neodstranitelné nepříslušnosti soudu z moci úřední býti přihlíženo (§ 240 c. ř. s.) a žaloba měla býti zamítnuta. Jelikož se tak nestalo, nezbývá než na odvolání žalované zmatečný rozsudek a jemu předcházející jednání počínajíc usnesením žalobu vyřizujícím zrušiti a žalobu zamítnouti (§§ 471 č. 5, 477 č. 3, § 478 c. ř. s. a dobrozdání nejvyššího soudu k § 478 с. ř. s.). Takovému vyřízení není na závadu ustanovení § 45 odst. 1. j. n., dle něhož rozhodnutí sborového soudu o jeho předmětné příslušnosti nemohou proto v odpor brána býti, poněvadž pro právní věc odůvodněna jest příslušnost okresního soudu, neboť krajský soud tím, že žalobu u něho podanou vyřídil ustanovením prvního stání a pak při tomto i rozsudek pro zmeškání žalobě vyhovující vynesl, uznal ovšem mlčky svou předmětnou příslušnost, ale o ní rozhodnutí ve smyslu zákona neučinil.Nejvyšší soud nevyhověl rekursu žalobcovu ze správných, vývody rekursu nevyvrácených důvodů v odpor vzatého usnesení a pouze ještě připomenul, že dlužno trvati také na druhé náležitosti § 227 c. ř. s., aby totiž byl pro všechny nároky týž druh řízení přípustným.