Čís. 40.

V řízení o propůjčení cesty nezbytné (zák. ze dne 7. července 1896 č. 140 ř. z.) není dovolen dovolací rekurs proti usnesení rekursního soudu, jímž usnesení soudu prvého bylo zrušeno a témuž rozhodnutí ve věci uloženo. (Rozh. ze dne 5. února 1919, R I 29/19.)
Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustný dovolací rekurs do usnesení rekursního soudu (zemského soudu v Praze), jímž bylo zrušeno usnesení prvního soudu (okresního soudu v Kostelci n. Č. L.), vydané v řízení o propůjčení cesty nezbytné podle zák. ze dne 7. července 1896 č. 140 ř. z., a prvému soudu uloženo, aby ve hlavní věci rozhodl.
Důvody:
Zákon ze dne 7. července 1896 č. 140 ř. z. o cestách nezbytných je zákonem speciálním, jehož ustanovení jsou přizpůsobena zvláštnímu účelu, kterému slouží. S hlediska tohoto postupoval citovaný zákon při stanovení opravných prostředků, upraviv tyto samostatně a dopustiv v § 16 jakožto opravný prostředek rekurs, avšak, jak ze souvislosti s předcházejícím § 15 na jevo vychází, nikoliv neobmezeně proti každému rozhodnutí soudnímu, nýbrž pouze proti konečnému a věcnému rozhodnutí o propůjčení nezbytné cesty a o odškodnění. V daném případě nejedná se však o takovéto věcné rozhodnutí rekursního soudu; soud tento zrušil toliko usnesení okresního soudu, kterým po ukončeném řízení k návrhu žadatelů nezbytné cesty noví znalci ustanoveni a další řízení nařízeno bylo, a uložil okresnímu soudu, aby ve věci hlavní rozhodl. Do takovéhoto rozhodnutí není však ve smyslu §§ 15 a 16 cit. zák. přípustný rekurs, zvláště když také civilní řád soudní vyslovuje v § 291 zásadu, že proti usnesením, kterými nabízené důkazy zavrženy byly, neb provedení důkazů nařízeno bylo, není dovolen zvláštní prostředek opravný. Náleželo proto dovolací rekurs jako nepřípustný zamítnouti.

Citace:

č. 40. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 112-113.