Čís. 281

Podal-li manžel, když nezvěstný manžel byl již prohlášen za mrtva, dodatečně návrh, by vysloveno bylo, že manželství považovati jest za rozvázané, nutno znova provésti zákonné řízení, najmě vydati znova edikt a stanoviti znova lhůtu jednoho roku.
(Rozh. ze dne 7. října 1919, R I 395 a 396/19).
K návrhu Berty J. ze dne 20. dubna 1918 zahájil soud prvé sto- lice řízení za účelem prohlášení Ferdinanda J. za mrtva, vydal edikt ze dne 13. května 1918 а k opětné žádosti Berty J. ze dne 2. června 1919 vydal usnesení ze dne 6. června 1919, jímž Ferdinand J. za mrtva se prohlašuje, zamítl však pro tentokráte další návrh, obsažený v posléz řečené žádosti, by manželství prohlášeno bylo za rozvázané, poněvadž nebylo navrhovatelkou šetřeno předpisů zákonných §§ 112—114 obč. zák., § 9 zákona ze dne 16. února 1883 čís. 20 ř. z. a § 3 nařízení ze dne 31. března 1918 čís. 128 ř. zák. Rekursní soud nevyhověl usnesením ze dne 9. července 1919 rekursu Berty J., čelícímu proti posléz řečené zamítající části usnesení prvé stolice, uváživ toto: Prohlášením Ferdinanda J. za mrtva vyslovena jest pouze právní domněnka ve smyslu § 24 obč. zák. o jeho úmrtí. By mohlo býti vysloveno též, že manželství jeho se zrušuje, jest zapotřebí, by tu byly takové skutečnosti, které nezanechávají žádné pochybnosti o tom, že Ferdinand J. zemřel. (§ 112 obč. zák.) Zda okolnosti uvedené v návrhu Berty J. ze dne 20. dubna 1918, které spojeny byly s jeho pohřešením dne 9. listopadu 1914, na pravdě spočívají, vyšetřeno nebylo. Prohlášení Ferdinanda J. jest tedy dosud pouhou domněnkou, zakládající se jen na uplynutí lhůty zákonem stanovené, nikoliv na skutečnostech v § 112 obč. zák. stanovených. Za tohoto stavu věci nemohlo býti usnesením v odpor vzatým manželství stěžovatelky s Ferdinandem J. prohlášeno za zrušené a to tím méně, poněvadž nebyl zřízen ani obhájce svazku manželského dle § 9 zákona ze dne 16. únoru 1883, čís. 20 ř. z., bez jehož slyšení o návrhu stěžovatelky rozhodnouti nelze. K opětovné žádosti Berty J., by manželství bylo prohlášeno za rozvázané, vydal soud prvé stolice usnesením ze dne 11. června 1919 ediktální výzvu a vyslovil, že po roce rozhodne k nové žádosti o prohlášení manželství za rozvázané. Stížnost Berty J. do tohoto usnesení, pokud jím vysloveno, že teprve po uplynutí jednoho roku rozhodnuto bude k nové žádosti o návrhu na prohlášení manželství za zrušené, rekursní soud usnesením ze dne 11. srpna 1919 nevyhověl, poukázav k důvodům svého rozhodnutí ze dne 9. července 1919 а k předpisu §§ 113 a 114 obč. zák.
Nejvyšší soud nedal místa dovolacím rckursům proti usnesením rekursního soudu ze dne 9. července all. srpna 1919.
Důvody:
Stěžovatelce lze dáti za pravdu potud, pokud vytýká, že soud rekursní v usnesení ze dne 11. srpna 1919 neprávem se odvolal na předpisy §§ 113 a 114 obč. zák. Bylať ustanovení ta, upravující řízení, zrušena § 11 zákona ze dne 16. února 1883, čís. 20 ř. zák. a nahrazena předpisy §§ 1 až 9 téhož zákona. Ve věci však dovolací stížnosti nejsou odůvodněny. Stěžovatelka zcela správně poukazuje k tomu, že v tomto případě jde především o otázku, zda je třeba ještě jedné ediktální lhůty, když uplynula již marně první lhůta ediktální. Otázka ta dochází svého řešení ve čtvrtém odstavci § 9 dotčeného zákona, jenž stanoví, že, podá-li zanechaný manžel, když manžel nepřítomný již prohlášen byl za mrtva, dodatečně návrh, by bylo vysloveno, že pokládati jest manželství za rozvázané, soud o tom postupovati má podle předpisů tohoto zákona. Z dějin vzniku zákona (zpráva právnické komise panské sněmovny, čís. 275 příloh k těsnopisným protokolům panské sněmovny IX. sese, těsnopisné protokoly str. 9046 až 9056 o zasedání poslanecké sněmovny že dne 3. února 1883) zřejmě vyplývá, že podle vůle a úmyslu povolaných činitelů zákonodárných soud v takovémto případě má znova zavésti a provésti zákonné řízení, tedy zejména vydati nový edikt a určiti novou lhůtu jednoho roku (§ 7), a teprve po uplynutí této nové lhůty rozhodnouti o dodatečné žádosti za zrušení manželství. Rozhodnutí to liší se ovšem co do obsahu svého od rozhodnutí prvního potud, že soud nerozhoduje opětně o prohlášení za mrtvého a nestanoví znova dne úmrtí, nýbrž usnáší se pouze o návrhu, by manželství bylo pokládáno za rozvázané (§ 9). Právem tedy soud prvé stolice usnesením ze dne 6. června 1919 zamítl příslušný návrh stěžovatelem jako předčasný a usnesením ze dne 11. června 1919 stanovil novou lhůtu ediktální, a když soud rekursní přes stížnosti Berty J. potvrdil tato ustanovení, nelze důvodně tvrditi, že jeho usnesení se spisy se neshodují, nebo že jimi zřejmě porušen byl zákon nebo dopuštěno se bylo zmatečnosti (§ 16 cís. patentu ze dne 9. srpna 1854 čís. 208 zákona ř.).

Citace:

Rozhodnutí č. 281. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 504-506.