Čís. 314.

Upraveno-li výživné nemanželského dítěte v nesporném řízení smírem s výhradou dalších nároků dítěte pro případ valného zlepšení otcových majetkových poměrů, není závady, by za podmínek § 2 čís. 7 nesp. říz. stala se nová úprava výživného zase v řízení nesporném.
(Rozh. ze dne 18. listopadu 1919, R I 444/19).
Rekursní soud nedal místa rekursu otce nemanželského dítěte do usnesení poručenského soudu, jímž uloženo stěžovateli, platiti na dále zvýšené výživné, uváživ toto: Stížnost otce dítěte není v žádném směru ospravedlněna. Výměra povinností, stěžovateli jako otci po zákonu náležejících, byla stanovena smírem, schváleným dle usnesení soudu poručenského ze dne 16. října 1914 s výslovnou výhradou dalších nároků dítěte pro případ valného zlepšení majetkových poměrů stěžovatelových a to tak, že tomuto náleží až do 17. března 1920 na výživu dítěte přispívati 30 K měsíčně. Stěžovatel míní, že nebyl poručenský soud oprávněn, smír ten měniti a výživné, jím ujednané, v řízení nesporném zvyšovati, protože se proti návrhu druhé strany ohradil s poukazem k tomu, že jeho majetkové poměry se valně nezlepšily, nýbrž naopak zhoršily, takže rozhodnutí závisí na sporné otázce, zda vůbec nastal případ, v němž lze dle smíru požadovati pro dítě zvýšení výživného: otázku tu dlužno prý teprve sporem řešiti a proto měl prý soud prvé stolice nárok na zvýšení výživného odkázati na pořad práva. Než tento názor stěžovatelův nemá opory v zákoně, najmě v § 2 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854 čís. 208 ř. z., ba ani v § 16 první dílčí novely k obč. zák. Neboť, hledíc k tomu, že bylo otcovství s jeho strany uznáno, měl soud poručenský dle tohoto § 16 novely zákonné povinnosti jeho v řízení nesporném z moci úřední vyměřiti. Žaloby poručníkovy bylo by zapotřebí jenom, kdyby rozhodnutí záviselo na vyšetření sporných skutečností, jež prostředky řízení nesporného zjistiti nelze; takovými okolnostmi nejsou však zajisté nynější majetkové poměry otcovy, tím méně třeba jest sporu k posouzení, zda jsou lepší než jeho poměry před smírem z roku 1914. Naopak stěžovatel sám přiznal, že od dubna t. r. jest zaměstnán za služné 12000 K ročně, což na dotaz soudu jeho zaměstnavatelem bylo potvrzeno; jest tedy nynější příjem stěžovatelův beze sporu zcela bezpečně zjištěn.
Nejvyšší soud nevyhověl do volacímu rekursu, mimo jiné z těchto
důvodů:
Stížnosti nemanželského otce do srovnalých rozhodnutí nižších soudů bylo by se zřetelem k ustanovení § 16 cís. patentu ze dne 9. srpna 1854 čís. 208 ř. z. jen tehdy lze vyhověti, kdyby rozhodnutí v odpor vzatá zřejmě odporovala zákonu nebo spisům, nebo kdyby se byla nahodila zmatečnost v řízení před nižšími soudy. Předpokladů těch tu není. Mylný jest názor stěžovatelův, že vzhledem ke znění původního smíru nezletilý Josef S. musil by s poukazem na to, že majetkové poměry stěžovatelovy valně se zlepšily, nejprve ve sporu domáhati se zrušení smíru a zvýšení po případě nové úpravy výživného. Když byl závazek stěžovatelův, přispívati na výživu dítěte měsíčně 30 K, stanoven v řízení nesporném s výhradou dalších nároků dítěte pro případ valného zlepšení majetkových poměrů nemanželského otce, není vzhledem k § 16 první dílčí novely k obecnému zákonníku občanskému (cís. nařízení ze dne 12. října 1914 čís. 276 ř. z.) závady, by nebylo opět v řízení nesporném rozhodováno o zvýšení výživného, lze-li jen prostředky nesporného řízení zjistiti, že nastal předpoklad uvedený v usnesení ze dne 16. října 1914, t. j. valné zlepšení majetkových poměrů nemanželského otce. Tu pak dlužno proti vývodům stěžovatelovým vysloviti, že celkové majetkové poměry jeho valnou měrou se zlepšily, jakmile jeho příjmy značně stouply, neboť ve zvýšení příjmů zračí se zároveň vzestup stavu hmotného. O tom však, že příjmy stěžovatelovy značně stouply, nelze vzhledem k jeho vlastním údajům pochybovati.

Citace:

Rozhodnutí č. 314. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 551-552.