Čís. 308.

Povoleno-li pojištěnci, spláceti celoroční pojistné přes 1000 K ve lhůtách pod 1000 K s tím, že celoroční pojistné musí za všech okolností býti zapraveno, řídí se věcná příslušnost pro žalobu o zaplacení té které lhůty penízem celoročního dosud nezapraveného pojistného.
(Rozh. ze dne 29. října 1919, R I 420/19). Žaloba o zaplacení 715 K 84 h podaná pojišťovací bankou na pojištěnce Josefa М. na soudě okresním, byla prvou stolicí k námitce žalovaného odmítnuta pro věcnou nepříslušnost, to z těchto důvodů: Dle § 6 všeobecných podmínek pojišťovních platí se pojistné z pravidla ve lhůtách ročních, po přání pojištěncově může však pojistné zaplavováno býti také ve lhůtách kratších jednoho roku za náhradu úroků a správních nákladů; při takovémto splácení ve lhůtách kratších než ročních sluší před výplatou pojištěného kapitálu doplniti pojistné na celoroční. Dle odst. 4 § 7 těchto podmínek zavazuje se pojištěnec platiti bance pojistné, vedlejší poplatky a kolkovné nejméně po jeden rok a dle odst. 3 § 23 uvedených podmínek náleží kvitujícímu při vyplacení pojištěného kapitálu doplatiti pojistné na celoroční. Dle pojistky činí pojistné 1313 K 60 h a jest splatné v půlletních lhůtách po 656 K 80 h. Z toho plyne, že pojišťovací období jest rok, že premie jest nedílná a že žalující, když nabyla vůbec nějakého práva, jej nabyla nejméně na pojistné za jeden rok. Předmětem sporu není tedy zažalovaný peníz, který jest toliko splatná lhůta pojistného, nýbrž subjektivní oprávněnost, která se zažalovaným penízem uplatňuje (Horten Jurisdiktionsnorm 1898, stránka 237), zažalovaný peníz jest tudíž jenom splatná lhůta celkového pohledávání 1000 K převyšujícího. Pro takovéto žaloby jest však příslušným jedině sborový soud prvé stolice (Neumann, Kommentar, 3. vydání, str. 184), pročež bylo žalobu pro nepříslušnost zamítnouti. Rekursní soud námitku nepříslušnosti zamítl. Důvody: Pojišťovací banka domáhá se žalobou na žalovaném zaplacení pojistného, dne 1. května 1919 na půl léta předem splatného, penízem 656 K 80 h se zápisným 40 K a příslušnými poplatky 19 K 04 h, úhrnem 715 K 84 h, který ovšem 1000 K nepřesahuje. Nelze souhlasiti s názorem prvého soudu, že zažalovaný obnos jest jenom částí celkového pohledávání 1000 K převyšujícího, totiž pouhou splátkou pojistného ročních 1313 K 60 h, že premie jest nedílná a že žalující banka, nabyla-li ze smlouvy pojišťovací vůbec nějakého práva, nabyla ho nejméně na pojistné za jeden rok, že tedy předmětem sporu není zažalovaný peníz, nýbrž subjektivní oprávněnost, tímto obnosem uplatňovaná. O celkovém pohledávání, vyšším než pololetní pojistné, nemůže na straně žalující dosud býti řeči, neboť dle obsahu pojistky, základ žaloby tvořící, jest celkové pojistné co do výše nejisté a naprosto neznámé, avšak má se spláceti v půlletních lhůtách po 656 K 80 h, a to prvé pojistné 715 K 84 h při doručení smlouvy pojišťovací, další lhůty pojistného po 656 K 80 h s poplatkem 13 K 14 h vždy dne 1. května a 1. listopadu každého roku, až do vyplnění smlouvy. Žalující banka mohla tedy nabýti práva jen na pololetní premii dosud splatnou a pro nezaplacení žalovanou s příslušenstvím; výše celoročního pojistného je pro tento spor naprosto nerozhodna, neboť v době podání žaloby měla žalující banka nárok pouze na pololetní premii, která byla splatnou a, třeba je pojištěnec zavázán platiti bance pojistné s poplatky nejméně po jeden rok a pojistné by zpravidla se platiti mělo ve lhůtách ročních, při placení ve lhůtách kratších než ročních pak sluší před výplatou pojištěného kapitálu doplniti pojistné na celoroční, nelze toto jednoroční pojistné pokládati za celou ještě nezapravenou kapitálovou pohledávku strany žalující ve smyslu § 55 j. n. již proto, že jest vůbec nejisto, zdali a kdy povinnost k případnému doplnění pojistného na celoroční nastane a zda potom k doplacená pojistného na celoroční bude povinen pojištěnec sám, či pojištěný nebo majetník pojistky, výplaty pojištěného kapitálu se domáhající. Také má neplacení jednotlivých splátek pojistného, jak vidno z §§ 7 a 8 smlouvy pojišťovací právní následky vzájemně se různící a v důsledku toho jsou i právní předpoklady a podmínky splatnosti u některých jednotlivých splátek dosti různé. Pro tuto zvláštní a odlišnou povahu nutno každou jednotlivou splátku pojistného posuzovati zvlášť jako samostatnou pohledávku, a ježto toto prvé pojistné s vedlejšími poplatky 1000 K nepřesahuje, uznati dle § 49 čís. 1 okresní soud pro přítomný spor za příslušný.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvé stolice.
Důvody:
Žalobkyně odvozuje nárok žalobní ze smlouvy pojišťovací, kteráž, jak tvrdí, přišla mezi ní a žalovaným k místu tím, že přijala nabídku v přihlášce žalovaného ze dne 3. dubna 1919 obsaženou, vydavši na základě přihlášky pojistku ze dne 1. května 1919. Žalobkyně musí tedy dáti si líbiti, by proti ní platily obsah pojistky jakož i všeobecné podmínky pojišťovací, které jsou podstatnou součástí jak přihlášky žalovaného tak i pojistky jí vydané. V pojistce jest stanoveno, že Josef M. se zavazuje, spláceti pojistné činící (ročně) 1313 K 60 h v pololetních lhůtách po 656 K 80 h vždy dne 1. května a 1. listopadu každého roku. Podle všeobecných podmínek pak přísluší žalobkyni, ač-li jí vůbec vzešlo nějaké právo proti žalovanému, což tento popírá — každým způsobem nárok na celoroční pojistné 1313 K 60 h, neboť v § 7 odst. 4, podmínek se praví, že pojištěnec se zavazuje, platiti bance pojistné nejméně po jeden rok, a v § 6 odst. 3, že, splácí-li se pojistné ve lhůtách kratších, než ročních, sluší před výplatou kapitálu doplniti pojistné na celoroční. Domáhá-li se tedy žalobkyně první dne 1. května 1919 dospělé lhůty 656 K 80 h s přísl. prvního celoročního pojistného 1313 K 60 h. žádá pouze části jistinné pohledávky a jest podle § 55 jur. n. při určování příslušnosti pro výpočet hodnoty předmětu sporu rozhodným úhrnný obnos jistinné pohledávky dosud nezapravené t. j. 1313 K 60 h, tudíž obnos přesahující 1000 K. Následkem toho však nemá místa příslušnost soudu okresního, nýbrž příslušnost soudu sborového. Na tom ničeho nemění se tím, že při podání žaloby z celoročního pojistného splatnou byla toliko pololetní lhůta 656 K 80 h, neboť dle § 55 j. n. nezáleží na tom, jakou částkou jest po právu a ještě nezapravena. Z toho vyplývá, že soud rekursní neprávem považoval zažalovanou pohledávku za pohledávku samostatnou, a že dlužno spíše souhlasiti s opačným názorem soudu prvého.

Citace:

Rozhodnutí č. 308. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 539-541.