Čís. 241.

Lhůty § 575 c. ř. s. neplatí v řízení o žalobě na vyklizení bytu, jehož bezúplatné používání bylo posavadnímu vlastníku v trhové smlouvě o prodeji domu vyhrazeno.
(Rozh. ze dne 22. července 1919, R II 88/19).
Proti rozsudku prvého soudu (okresní soud v Bohumíně), jímž rozhodnuto bylo o žalobě, domáhající se vyklizení bytu, jehož bezúplatné používání si žalovaná v trhové smlouvě o prodeji svého domu vyhradila, podáno bylo žalovanou odvolání čtrnáctý den po doručení rozsudku. Odvolací soud odmítl odvolání, ježto nebylo podáno v zákonné lhůtě. Důvody: Dle § 575 c. ř. s. (rozhodnutí bývalého c. k. nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 1907 čís. 20191 z roku 1906 rep. nálezu čís. 196, civ. sb. čís. ) činí zákonná lhůta k odvolání i ve sporu, o nějž jde, osm dní. Poněvadž rozsudek v odpor vzatý byl doručen zástupci žalované dne 24. května 1919, nebylo odvolání, podané žalovanou dne 7. června 1919, vzneseno v zákonné lhůtě osmidenní, pročež bylo dle §§ 471 čís. 2, 473, 474 odst. druhý c. ř. s. zavrženo.
Nejvyšší soud vyhověl rekursu žalované, usnesení v odpor vzaté zrušil a uložil soudu odvolacímu, by jednal o odvolání bez ohledu na důvod opožděnosti.
Odůvodnění:
Podle § 575 c. ř. s. trvá v řízení, upraveném oddílem třetím, lhůta pro podání opravných prostředků osm dní. V oddílu třetím upraveno jest řízení v rozepřích ze smlouvy nájemní nebo pachtovní, které arciť není obmezeno na řízení o výpovědi, nýbrž objímá, jak správně vyřčeno nálezem, zapsaným v repertoři pod čís. 196, i řízení o žalobách, jimiž se proti pronajímateli neb propachtovateli žádá za odevzdání věci dané do nájmu neb pachtu (§ 1096 obč. zák.), dále o žalobách, jimiž žádá se o zrušení neb zánik smlouvy nájemní neb pachtovní, konečně o žalobách, vznesených podle § 569 c. ř. s. na vrácení neb zpětvzetí předmětu nájmu neb pachtu. Vždy však musí býti základem řízení poměr nájemní neb pachtovní. Toho zde však není. Neboť bylo žalováno na vyklizení bytu, jehož bezúplatné používání si žalovaná v trhové smlouvě o prodeji domu svého vyhradila. Proti žalobnímu nároku namítala žalovaná, že jí žalobce, pokud se týče skutečný vlastník domu další používání dosavadního bytu jejího povolil. O nájemním nebo pachtovním poměru a tím také o nájemní neb pachtovní rozepři nemůže proto býti řeči, § 575 c. ř. s. o zkrácených lhůtách pro opravné prostředky neplatí, nýbrž trvá zde lhůta k podání odvolání dle pravidla § 464 c. ř. s. čtrnáct dní, pročež odvolání bylo vzneseno včas. Bylo proto rekursu žalované vyhověti a o odvolání zákonné řízení zavésti.

Citace:

Rozhodnutí č. 241. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 444-445.