Čís. 17.

Obírati se s otázkou viny na neplatnosti manželství obhájci svazku manželského nepřísluší.
Pokračování v manželství (§ 96 obč. zák.) znamená pouze pokračování v tělesném obcování manželů. Je-li tedy jeden z manželů stižen překážkou dle § 60 obč. zák., nemůže býti o pokračování v manželství po rozumu § 96 obč. zák. řeči.
(Rozh. ze dne 21. ledna 1919, Rv I 31/19.)
A žalovala svého manžela В o neplatnost manželství z důvodu překážky dle § 60 obč. zák. — Soud první stolice (krajský soud v Chrudimi) prohlásil manželství mezi stranami uzavřené z viny manžela neplatným. Důvody: Žalobní návrh, směřující k prohlášení manželství neplatným, opírá se o překážku fysické nemohoucnosti žalovaného k povinnostem manželským ve smyslu § 60 obč. zák. Na základě přednesu žalobkyně i žalovaného a především na základě srovnalého nálezu a posudku soudních znalců lékařů zjišťuje soudní dvůr, že žalovaný jest trvale nezpůsobilý k souloži a že nezpůsobilost tato stávala již v době sňatku a jest trvalá. Nehledě tedy k srovnalému přednesu stran, jest důkaz o nemohoucnosti k povinnosti manželské proveden ve smyslu §§ 99, 100 obč. zák. znalci lékaři, kteří na základě nálezu podali dobré zdání, že u žalovaného trvá a v době sňatku trvala nezpůsobilost soulože i plození. Tím jest dána překážka manželství v § 60 obč. zák. uvedená a jest bez významu tvrzení obhajce svazku manželského, že sporné strany delší dobu v manželství žily; neboť sám žalovaný tvrdí, že mezi nimi k souloži vůbec nedošlo, jelikož týž asi od 56. roku věku svého jest soulože vůbec neschopen. Návrhu žalobnímu slušelo tudiž vyhověti, manželství za neplatné рrohlásiti a zároveň vyřknouti, že na neplatnosti vinu má žalovaný, v jehož osobě překážka manželská vznikla, neboť, ač žalovaný v době uzavření sňatku o překážce té věděl, přece manželce přesně a jasně o ní se nezmínil. Žalovaný ovšem tvrdí, že manželka vzhledem na jeho pokročilý věk s nezpůsobilostí jeho k souloži počítati mohla a že jí také před sňatkem naznačil, aby na požitky pohlavní nároků nečinila, avšak sám tvrdí, že není vyloučeno, že slovům jeho neporozuměla, z čehož soudní dvůr zjišťuje, že žalovaný o své nezpůsobilosti k souloži určitě se nevyslovil a tudiž neplatnost manželství zavinil. — Odvolací soud (vrchní zemský soud v Praze) k odvolání obhajce svazku manželského tento rozsudek v podstatě z těchže důvodů potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání obhajce svazku manželského.
Důvody:
Dovolání obhajce svazku manželského, které se opírá o dovolací důvody č. 2 a 4 § 503 c. ř. s., nelze přiznati oprávněnosti. Vytýkaná neúplnost odvolacího řízení shledává se v tom, že nebyl připuštěn důkaz výslechem stran o té okolnosti, že žalovaný již před sňatkem upozorňoval na svou pohlavní neschopnost, a pak, že nebylo zjištěno, zdali žalobkyně není stižena toutéž překážkou manželství, která u žalobce byla vskutku shledána. Než odvolací řízení netrpí vadou neúplnosti, раk-li důkaz shora uvedený byl pominut, vztažně svrchu uvedená okolnost nedošla zjištění. Okolnosti k důkazu nabídnuté byly by snad důležitými při posouzení otázky, který z manželů nese vinu na neplatnosti manželství a zdali nemá stejné viny i žalobkyně. Než otázka viny, v prvé stolici v neprospěch žalovaného rozhodnutá, nebyla ani předmětem úvahy stolice druhé, nebyvši žalovaným jedině k tomu oprávněným vzata v odpor. Nepřísluší pak obhajci svazku manželského, aby se v opravném řízení s tímto předmětem zabýval. Předmět ten jest vyjmut z jeho pravomoci úplně, jsa ponechán úvaze stran samých, zdali dotyčné rozhodnutí soudu míní bráti v odpor či ne. Žalobu vznesla v tomto případě pouze manželka žalovaného s poukazem na překážku manželství v § 60 obč. zák. uvedenou a při ústním přelíčení tento sám na svou impotenci poukázal. Tuto překážku platného manželství oba nižší soudy bezvadně zjistily a tím věc došla pro manžely jako sporné strany svého rozřešení, zvláště když žalovaný, jak již vytknuto, vůči rozsudku soudu prvého opravného prostředku nepoužil. Mínil-li ale obhajce svazku manželského vytknutím nedostatku odvolacího řízení také k tomu poukázati, že žalobkyně, byvši nastávajícím manželem svým na to upozorněna, že jest stižen impotencí, pozbyla tím práva, platnosti manželství odporovati, pak přehlíží, že žalovaný sám při svém dne 22. června 1918 k informaci konaném výslechu pouze tvrdil, že před svatbou upozorňoval nevěstu na to, že jest starší člověk, aby nečinila žádných nároků na požitky pohlavní. Takovéto prohlášení neznamená však již přiznání k úplné pohlavní neschopnosti, spíše jen upozornění, že u nastávajících manželů pohlavní styky jejich snad ani nenastanou. Dovolací důvod § 503 č. 2 c. ř. s. tudíž padá. Dle mínění obhajce svazku manželského jest sporná věc omylně právně proto rozsouzena, poněvadž nevzato zřetele k okolnosti, že žalobkyně, trvající v manželském svazku delší dobu i po seznání, že žalovaný k souloži jest neschopen, mlčky na jevo dala, že se vzdala práva odporovati neplatnosti manželství ze soukromoprávní překážky § 60 obč. zák. Než právem i odvolací soud této námitce, případně k dotyčnému odvolacímu důvodu nepřihlížel. Připustiti jest, že dle § 96 obč. zák. pouze strana bez viny jsoucí může žádati za prohlášení neplatnosti sňatku manželského, že však i tato ztrácí tohoto práva, pakli »v manželství pokračovala.« Toto pokračování v manželství sluší však vykládati jen tak, že znamená pokračování v tělesném obcování manželů. Tohoto předpokladu však zde není, poněvadž na jisto postaveno jest, že žalovaný již před sňatkem byl k souloži neschopným, během několikaměsíčního manželského spolužití k souloži vůbec nedošlo, tedy o nějakém zákonem vyžadovaném »pokračování v manželství«, to jest v manželském tělesném obcování, řeč býti nemůže. Že by manželka před sňatkem se byla dozvěděla o oné tělesné vadě manželově, obě nižší stolice právem vyloučily. Nelpí tedy na ní žádná vina. Rozsudek soudu odvolacího odpovídá tudiž zákonu, pročež ani druhým a posledním dovolacím důvodem § 503 č. 4 c. ř. s. stižen není. Slušelo proto dovolání jako bezdůvodné zamítnouti.

Citace:

č. 17. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 70-72.