Čís. 240.

Má-li knihovní soud vědomost o tom, že osoba, proti níž žádaný knihovní zápis směřuje, zemřela, jest povinen k tomu přihlížeti a žádost pro nedostatek schválení pozůstalostního soudu zamítnouti.
(Rozh. ze dne 22. července 1919, R II 77/19). Knihovní soud (okresní soud ve Ždánicích) zamítl žádost o zápisy, spočívající na smlouvě odstupní, z důvodu, že nabyvatel zemřel a smlouva nebyla schválena soudem pozůstalostním. Rekursní soud stížnosti nabyvatelova opatrovníka vyhověl a žádané zápisy povolil. Důvody: Zamítnutí žádaného knihovního zápisu odůvodněno není, jelikož žádost i příloha vyhovují úplně předpisům § 94 zák. knih., zejména i předpisu § 94 odst. 4 zák. knih., v tomto směru tím, že smlouva ohledně nabyvatele je nadopatrovnicky schválena. Schválení za pozůstalost nezl. Martina S. zapotřebí není, protože pozůstalost není smluvní stranou, ana smlouva uzavřena byla již 28. dubna 1918, na čemž ničeho nemění okolnost, že nadopatrovnického schválení došla teprve 6. února 1919. Soudce knihovní má se při vyřizování knihovní žádosti říditi pouze předpisy §§ 93—94 zák. knih. a s tohoto hlediska překážky proti povolení zápisu není.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu odstupitele a změnil usnesení rekursního soudu v ten smysl, že obnovil usnesení prvého soudu.
Odůvodnění:
Usnesení soudu prvého jest správným. Knihovní žádost, o niž se jedná, byla podána u soudu dne 11. února 1919. Již před tím, buďto 19. prosince 1918 anebo 19. ledna 1919 — dotyčný protokol jest nesprávně datován — udal v opatrovnické věci nezl. Martina S. Dr. J. P., že nezletilý Martin S. vrátil se od vojska domů, ale brzo po tom, asi za týden zemřel, totiž dne 3. prosince 1918. Úmrtní zápis nezl. Martina S. došel soudu dne 14. prosince 1918. Bylo-li tedy ze spisů povědomo knihovnímu soudu, jenž jest zároveň soudem opatrovnickým a pozůstalostním, že zemřel nezl. Martin S. dne 3. prosince 1918, byl povinen přihlížeti k této okolností a zamítnouti pro nynějšek knihovní žádost, ježto se týkala osoby, jejížto úmrtí bylo knihovnímu soudu známo, a postupní smlouvě, na níž se zakládala žádost za knihovní zápis, se nedostávalo potřebného schválení pozůstalostního soudu (§§ 93, 94, 77 knih. zák. a § 2 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. z.).

Citace:

Rozhodnutí č. 240. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 443-444.