Čís. 186.

Prozatímní opatření soudním prodejem dobytčete (§ 932 a obč. zák.) jest přípustno toliko za procesu o zrušení smlouvy pro vadnost dobytčete; po skončení procesu nelze žádati ani za výkon takového opatření dříve již povoleného.
(Rozh. ze dne 27. května 1919, R II 61/19).
Po právoplatném ukončení sporu o zrušení smlouvy pro vadnost koní, prodaných žalovaným žalobci, navrhl tento dne 2. května 1919 u procesního soudu, by nařízen byl soudní prodej těchto koní, dne 18. prosince 1918 povolený, usnesením ze dne 3. ledna 1919 však odložený, a, by o výkon tohoto soudního prodeje byl dožádán okresní soud v M. — Prvý soud (okresní soud v Uh. Brodě) vyhověl tomuto návrhu. Rekursní soud (krajský soud v Uh. Hradišti) nevyhověl však návrhu, by požádán byl okresní soud v M. o prodej sporných koní. Důvody: Dle znění §u 932a) obč. zák. není pochyby, že prozatímní opatření prodejem vadného dobytčete jest přípustno toliko za sporu. I nesrovnává se tudíž s tímto ustanovením zákona, když první soudce dožaduje se v naříkaném usnesení ve smyslu žalobcova návrhu výkonu takového prozatímního prodeje, ač proces o vadná zvířata jest již právoplatně skončen. Proto neprávem bylo návrhu žalobcovu na dožádání o výkon prodeje vyhověno a musilo usnesení prvního soudce býti změněno. Prodej sporných koní jako prozatímní opatření až po právoplatném ukončení procesu, kdy už možno vésti exekuci, odporoval by též ustanovení §u 379 ex. ř., dle něhož jest prozatímní opatření nepřípustno, když jest nárok vykonatelný, a lze pro něj vésti exekuci. Prodej ten by odporoval mimo to i zásadě, platné při prozatímních opatřeních vůbec (motivy k § 396 ex. ř.), že prozatímní opatření nelze více vykonati, jakmile už není podmínek k jeho povolení. Podmínkou prodeje vadného dobytčete cestou prozatímního opatření jest však trvání procesu, a, je-li tedy proces ten již skončen, není tu ani podmínek ku povolení prodeje a proto ani podmínek k jeho výkonu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu žalobcovu. Důvody:
Usnesení v odpor vzaté dovolává se správně ustanovení § 932 a) obč. zák., dle něhož prozatímní opatření prodejem sporného zvířete jest přípustno toliko za sporu. Nelze sice přisvědčiti k odůvodnění rekursního soudu, pokud se odvolává na ustanovení § 379 ex. ř., poněvadž § tento platí jen o zajištění pohledávek peněžitých, kdežto v daném případě jde o zajištění jiného nároku po rozumu § 381 č. 2 ex. ř., pro nějž tedy prvý odstavec § 379 ex. ř. platnosti nemá; avšak stejně nelze přisvědčiti ani k vývodům stížnosti, jež zdůrazňuje, že se nejedná o povolení prozatímního opatření, ježto povoleno bylo již za sporu, nýbrž toliko o jeho výkon. § 396 ex. ř. stanoví, že právě výkon povoleného prozatímního opatření jest nepřípustným, když ode dne, kdy povolení bylo navrhovateli doručením usnesení oznámeno, uplynula lhůta delší měsíce. Poněvadž v tomto případě byl výkon opatření, povoleného rekursním soudem, podáním revisní stížnosti odložen, počala běžeti lhůta dnem doručení rozhodnutí třetí stolice; toto rozhodnutí doručeno navrhovateli dne 13. března 1919 a jest tedy návrh na výkon povoleného opatření podaný teprv dne 2. května 1919 opožděn. Ostatně mluví i stěžovatelem citované motivy k § 396 ex. ř. proti němu, neboť tím, že zatím spor byl právoplatně ukončen, změnily se poměry tak, že »by toho času žádané opatření soudem povoleno nebylo,« jak k tomu již soud rekursní poukázal.

Citace:

Rozhodnutí č. 186. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 362-363.