Čís. 187.

Skutečnost, že strana, proti které povolena exekuce vyklizením z bytu, nemá jiného přístřeší, a že by ji mohla neprodleným vystěhováním vzejíti škoda na zdraví, může býti důvodem k nařízení odkladu exekuce (§§ 42 a 44 ex. ř.).
Lhůtu, po kterou má exekuce býti odložena (§ 44 odst. 3 ex. ř.), sluší obmeziti určitým dnem.
(Rozh. ze dne 27. května 1919, R II 62/19).
Prvý soud (okresní soud v Příboře) nařídil na 14 dnů odklad exekuce vyklizením z bytu obývaného exekutem, poněvadž ho došlo potvrzení obecního úřadu bydliště exekutova, že by týž a jeho dvě děti ve věku 11 a 12 let byly v případě, kdyby musily posavadní byt ihned opustiti, úplně bez přístřeší, ježto jim obec nemůže poskytnouti ani prozatímního útulku, a že by neprodleným vystěhováním jim mohla vzejíti škoda na zdraví. Rekursní soud (krajský soud v Novém Jičíně) zrušil toto usnesení, ježto odložení exekuce může nařízeno býti pouze k návrhu (§ 42 odst. 1 ex. ř.), který zde však nebyl učiněn, a nařídil soudu prvému, by v exekuci pokračoval.
Nejvyšší soud, zjistiv, že návrh příslušný byl exekutem ústně u soudu učiněn a zaslaným potvrzením obecního úřadu později doložen, a že jen opomenutím prvého soudu nebyl návrh tento učiněn ve spisech patrným, nařídil odklad exekuce do 1. července 1919 a to proto, že dle §§ 42 a 44 ex. ř. může odklad exekuce býti nařízen, kdyby provedení exekuce bylo pro toho, kdo za odklad žádá, spojeno s nebezpečím majetkové újmy nenahraditelné nebo těžko nahraditelné, a poněvadž skutečnosti osvědčené potvrzením obecního úřadu v K. ospravedlňují s hlediska tohoto předpisu zákona nařízený odklad exekuce tím spíše, ano ohrožení zdraví jest nebezpečím mnohem závažnějším, než hrozící majetková újma těžce nahraditelná. Návrhu exekuta, by exekuce byla odložena až do doby, kdy týž bude míti nový byt, nevyhověl nejvyšší soud, ježto má při povolení odkladu soud udati, na jak dlouho má exekuce býti odložena (§ 44 odst. 3) a lhůtu tuto nelze stanoviti neurčitě.

Citace:

Rozhodnutí č. 187. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 363-364.