Čís. 232.

»Odhadní cenou« (§ 1323 obč. zák.) jest cena, již měla v době ztráty stejná nová věc po odečtení poměrné kvóty opotřebovací věci ztracené.
(Rozh. ze dne 15. července 1919, Rv I 341/19).
Právoplatným mezitiminím rozsudkem bylo rozhodnuto, že žalobkyně Stanislava a Jarmila K. daly si uschovati v šatně správy lázní různé části obleku, jež se v šatně ztratily, a že podnikatelstvo lázní jest povinno náhradou škody. Žalobkyně požadovaly náhradu penízem, jejž musily vynaložiti, by si opatřily náhradu za ony ztracené věci, celkem 740 K. Prvý soud (okresní soud v Nuslích) vyhověl žalobě pouze co do 298 K mimo jiné z těchto důvodů: Mezitimním rozsudkem bylo zjištěno, že věci se ztratily pro nedostatečný dozor v garderóbě žalovaného družstva, tedy zanedbáním povinné péče strany žalované. Pokud jde o výši náhrady ustanovuje § 1323 obč. zák., že, není-li možná restituce, má nahražena býti cena odhadní. Hrubou nedbalost straně žalované vytýkati nelze, jak patrno z důvodů rozsudku mezitimního. Ježto věci, o něž se jedná, jsou ztraceny, nelze provésti odhad jejich a nelze tedy zjistiti odhadní jich cenu dle stavu, v jakém byly v den ztráty. Že nelze požadovati náhradu ve výši nákladu, vynaloženého na opatření jiných věcí, vyplývá z ustanovení § 1323 obč. zák. a nepotřebuje zvláštního odůvodňování. Ježto, jak uvedeno, nelze odhadní cenu přesně zjistiti, použil soud ustanovení § 273 c. ř. s. a určil výši náhradního nároku podle nákupní ceny ztracených věcí, která zajisté odpovídala jich hodnotě, hledíc k tomu, že ztracené věci byly nepatrně opotřebeny. Odvolací soud přisoudil celý zažalovaný peníz. Důvody: Procesní soud posuzoval sice právem otázku náhrady škody s hlediska § 1323 obč. zák., dle něhož má býti vše v předešlý stav uvedeno, a když to není možno, má býti odhadní cena nahražena. Po této stránce vytýká žalobce právem ve svém odvolání, že soud prvé stolice bral za základ cenu, za jakou byly svršky roku 1917 koupeny, a nebral zřetele na odhadní cenu, jakou měly v době, kdy se žalující straně ztratily, tedy v červenci roku 1918, kterážto cena je dle § 1323 obč. zák. rozhodující. Bylyť notoricky válečnými poměry vyvolány takové poměry, že nákupní cena svršků i při jejich následující obnošenosti za základ odhadní ceny brána býti nemůže. Podkladem výpočtu náhrady škody může býti pouze nákupní cena těchže nových svršků v době ztráty po srážce poměrné části za opotřebení.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Správný jest právní názor sondu odvolacího, že dle § 1323 obč. zák., by vše v předešlý stav bylo uvedeno a byla nahrazena odhadní cena, sluší nahraditi odhadní cenu, kterou obuv žalujících měla v době ztráty roku 1918, poněvadž tato cena jest skutečnou ztrátou, kterou žalobkyně utrpěly. Když pak tuto odhadní cenu přímo vyšetřiti nelze, poněvadž se obuv ztratila, vzal soud odvolací při stanovení této ceny dle § 273 c. ř. s. právem za základ cenu, kterou stejná obuv měla v čas ztráty, po odečtení poměrné kvóty opotřebovací.

Citace:

Rozhodnutí č. 232. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 432-433.