Čís. 218.

Nárok na zrušení svatební smlouvy vzejde teprve soudcovským výrokem, jímž rozvod manželství od stolu a lože byl povolen. Teprve po tom lze domáhati se prozatímního opatření k zajištění tohoto nároku.
(Rozh. ze dne 1. července 1919, R I 268/19).
První soud (okresní soud v Čáslavi) povolil navrhovatelce Emilii J. prozatímní opatření ku zajištění nároku na zrušení svatební smlouvy proti manželi jejímu Aloisu J., zapověděv mu ve smyslu § 382 čís. 6, by se svou polovicí domu jakkoliv nenakládal. Důvody: První podmínka žádaného prozatímního opatření, totiž osvědčení tvrzeného nároku, jest prokázána snímkem ze spisu notářského a okolností, že Alois J. žije odděleně od své manželky. Přípisem záložny Č-ské jest pak prokázáno, že se Alois J. uchází u záložny té o značnou zápůjčku na nemovitosti, svatební smlouvou nabyté, že tedy podnikl ohledně nemovitostí těch jednání, jímž by uskutečnění nároků Emilie J. mohlo býti zmařeno neb valně stiženo. Rekursní soud zamítl návrh na povolení prozatímního opatření. Důvody: Předpokladem pro povolení prozatímního opatření dle §§ 381 čís. 1, 382 čís. 6 a 384 odst. 2 ex. ř., o něž v tomto případu jde, jest jednak nárok, který se vztahuje na nemovitost nebo právo, ve veřejné knize zapsané, a osvědčení jeho, jednak ohrožení nároku toho. Těchto zákonných předpokladů pro vydání prozatímného opatření tu není. Navrhovatelka žádá o povolení prozatímného opatření k zajištění nároku proti svému manželi na zrušení svatební smlouvy. Tento nárok navrhovatelce posud vůbec nepřísluší, a nemůže proto jeho zajištění již nyní žádati. Dle ustanovení § 1264 obč. zák. může sice manželka žádati za zrušení smluv svatebních, toto právo jest jí však přiznáno teprve, bylo-li rozsudkem na rozvod manželství uznáno, a to ještě jen za určitých předpokladů. Žadatelka má nyní jen nárok domáhati se rozvodu manželství s odpůrcem, ačkoliv ani ten nárok neosvědčila, a jest nejisto, zda vůbec jí vznikne nárok žádati zrušení smlouvy svatební. Předloženým snímkem notářského spisu jest toliko prokázáno, že smlouva svatební byla mezi stranami uzavřena. Nárok, žádati zrušení svatební smlouvy, může však vzejíti jen z rozsudku o rozvod. Z toho jde, že zde není prvého předpokladu žádaného prozatímného opatření, totiž nároku, o jehož zajištění se žádá.
Nejvyšší soud dovolacímu rekursu nevyhověl, poukázav na správné důvody usnesení soudu rekursního, k nimž připojil ještě, že dle daných okolností navrhovatelka má jen nárok, domáhati se rozvodu manželství, ač-li neměl Alois J. důvodné příčiny k opuštění společného bydliště, a nikoliv ještě nárok na zrušení smlouvy svatební, kterýž vzejde teprv soudcovským výrokem o rozvodu, na němž ona viny nemá.

Citace:

Rozhodnutí č. 218. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 413-414.