Čís. 289.Ustanovením § 1174 obč. zák. není vyloučeno, domáhati se vrácení trhové ceny, zapravené dle kupní smlouvy, jež uzavřena byla o věcech, vyloučených z volného obchodování, nebo způsobem, příčícím se předpisům proti válečné lichvě.(Rozh. ze dne 14. října 1919, Rv I 430/19).Žalobce koupil v roce 1918 od Jaromíra N., syna žalovaného Rudolfa N., dva sudy odpadkových tuků po 34 K za 1 kg a zaplatil mu také kupní cenu 13204 K. V tu dobu byly odpadkové tuky nařízením ministerstva obchodu ze dne 28. prosince 1917 čís. 518 ř. z. státem zabaveny a dány v uzávěru a přejímající cena tuků těch byla pouze 9 K 50 h za 1 kg. Obé bylo žalobci známo. Koupené tuky dodány nebyly a žalobce domáhá se tudíž vrácení zaplacené kupní ceny na Rudolfu N. tvrdě, že Jaromír N. uzavřel zmíněnou kupní smlouvu jako zmocněnec svého otce a pro tohoto že také peníze přijal. Procesní soud zamítl žalobu prohlásiv, že žalobci nepřísluší z důvodu, vytčeného v § 1174 obč. zák. právní nárok na vrácení oné sumy Jaromíru N. vyplacené. Žalobce tím, že koupil tuky, o nichž věděl, že nařízením příslušného úřadu z obchodu jsou vyloučeny a mimo to že zaplatil za ně cenu očividně přemrštěnou, dopustil se jednání, jak ministerským nařízením ze dne 28. prosince 1917 čís. 518 ř. z., tak i cís. nařízením ze dne 24. března 1917 čís. 131 ř. z. pod pohrůžkou trestu zakázaného, tedy zřejmě nedovoleného. Odvolací soud potvrdil rozsudek prvé stolice, dodav k jeho důvodům toto: Nelze pochybovati o tom, že žalobce, koupiv a zaplativ tuky, učinil tak jedině proto, by tuky ty také dostal. Vždyť doznal sám, že Jaromír N. o dodání jich upomínal. Jisto jest, že dodávka, ať by ji byl splnil Jaromír N. nebo žalovaný, mohla se uskutečniti jenom přestoupením min. nařízení ze dne 28. prosince 1917 č. 518 ř. z. a že prodej sám v tom i onom případě zůstával trestným dle § 20 nař. ze dne 24. března 1917 č. 131 ř. z. Z toho vyplývá, že žalobce sumu, kterou vyplatil Jaromíru N., ať již suma ta určena byla tomuto či žalovanému, dal vědomě k tomu cíli, by vymohl jednání nedovolené. Obzvlášť zřejmě vynikne tento úmysl žalobcův, uváží-li se, že zaplatil za tuky cenu nepoměrně vysokou a že zaplatil ji dříve, nežli mu zboží bylo dodáno a bez jakékoliv záruky. Pro takové jednání, zvláště u obchodníka neobvyklé, nelze nalézti žádné jiné dostatečné příčiny, nežli že chtěl tím pohnouti buď Jaromíra N., buď žalovaného k prodeji a dodání tuků. Jelikož § 1174 obč. zák. ustanovuje pouze, že to, co někdo dal vědomě k vymožení jednání nedovoleného, nelze zpět požadovati, o nějaké další podmínce nebo obmezení se však nezmiňuje, jest patrno, že tento zákonný předpis hodí se úplně na jednání žalobcovo. Procesní soud vyvodil tedy správně důsledky z tohoto předpisu zákona vyplývající a nepřiznav oprávněnosti nároku vymáhanému, žalobu zamítl.Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou předchozích stolic a vrátil věc procesnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.Důvody:Dle § 879 obč. zák. jsou nedovolené smlouvy neplatnými a nevznikají z nich ani práva ani závazky. Neplatnost smlouvy má z pravidla za následek, že, co na základě jejím bylo dáno, může býti jako sine causa dané požadováno zpět, neboť z neplatné, tedy neexistující smlouvy nemá míti žádná strana ani užitku ani škody. Výjimku tu činí ustanovení § 1174 obč. zák. předpisující, že to, co dáno bylo vědomě k vymožení (vyvolání) nějakého činu nedovoleného, nemůže býti zpět požadováno. Ač slovem čin (jednání) rozuměti sluší i jednání právní, nelze přes to ustanovení § 1174 obč. zák. vztahovati na všecky nedovolené smlouvy, nýbrž pouze na takové, při kterých strana slib nedovoleného jednání přijímající dává za výkon a provedení jeho slibujícímu odměnu. Tomu nasvědčuje nejen slovné znění § 1174 obč. zák. (arg. slova: »co kdo dal k vymožení«), ale i zařadění jeho do 26. hlavy II. dílu obč. zák. mezi smlouvy námezdní. Novelisací obč. zákona bylo toto ustanovení rozšířeno na zápůjčky dané za účelem zapovězené hry, čehož by zajisté nebylo třeba, kdyby se ustanovení § 1174 odst. 1 mělo vztahovati na veškeré nedovolené smlouvy a jednání. V případě sporném nejde o takový nedovolený čin, k jehož vymožení by byla dána nějaká odměna, nýbrž o smlouvu kupní. Napřed zaplacená kupní cena nemá také — zajisté aspoň pokud se týče částky běžnou cenu nepřevyšující a hodnotě zboží odpovídající — povahu odměny dané za tím účelem, by docíleno bylo uzavření nedovolené smlouvy, aneb by vymožen byl nedovolený čin. S tohoto hlediska posuzována, jeví se sice smlouva, o kterou jde, ve smyslu min. nařízení ze dne 28. prosince 1917 čís. 518 ř. z. nedovolenou a neplatnou, avšak, ježto tu nejsou předpoklady § 1174 obč. zák., nelze právní účinky této neplatnosti posuzovati dle tohoto paragrafu, nýbrž dle §§ 879 a 1435 obč. zák. Soud dovolací má tudíž za to, že nižší stolice, opírajíce svá rozhodnutí o ustanovení § 1174 obč. zák., neposoudily věc se stanoviska právního správně. Poněvadž pak následkem toho řízení zůstalo neúplným, bude třeba, aby bylo doplněno.