Čís. 279.

Soud není povinen, by doručoval nájemci prohlášení pronajímatele, že nepřistupuje na další prodloužení nájmu. Dal-li je však nicméně doručiti, nelze jeho opatření považovati za zmatečné.
(Rozh. ze dne 1. října 1919, R I 378/19).
Vyřizuje rekurs v nájemním sporu propachtovatelek proti pachtéři zrušil rekursní soud sám od sebe jako zmatečné dřívější usnesení okresního soudu ze dne 30. července 1919, jímž doručeno pachtéři prohlášení propachtovatelek, že nepřistupují na další prodloužení pachtu, a prohlásil doručení příslušného přípravného spisu pachtéři za bezúčinné, poněvadž v nájemním řízení není ustanovení o nějaké notifikaci podobného prohlášení a tudíž nepřípustno, by pronajímatel použil soudu k doručení takovéto notifikace nájemci.
Nejvyšší soud zrušil k rekursu propachtovatelek zrušující usnesení rekursního soudu.
Důvody:
Návrh stěžovatelek v podání ze dne 30. července 1919 směřoval pouze a jedině k tomu, by okresní soud v Jičíně doručil Františku P-ovi jejich prohlášení, že nepřistupují na další prodloužení nájemní smlouvy, s ním uzavřené a podle jejich údajů mlčky do 31. ledna 1920 obnovené. Okresní soud vyhověv tomuto návrhu, dal prostě beze všeho dalšího vyřízení doručiti stejnopis podání Františku P-ovi. Doručení to jest tedy úkonem ryze formálním. Spolupůsobení soudu při takovémto doručování ovšem v zákoně nikde není stanoveno, ale rovněž není ustanovení zákonného, které by zapovídalo nebo vylučovalo podobné doručení. Okresní soud mohl je odepříti, nařídil-li je však, nelze tvrditi, že postup jeho příčí se zákonu a tudíž jest zmatečný. To nelze dovozovati ani z § 1 cís. patentu ze dne 9. srpna 1854 čís. 208 ř. z., dle něhož v nesporných záležitostech právních soud — z moci úřední nebo k žádosti stran — jednati má jen potud, pokud zákony to nařizují, poněvadž ustanovení dotčeného § 1 má na mysli jednání soudu v technickém slova smyslu. Hmotného významu pouhé doručení ovšem nemá. V tom směru věc nemá se jinak, než kdyby stěžovatelky byly jiným způsobem projevily svůj úmysl a svou vůli vůči Františku P-ovi. Že bylo podání mylně zapsáno do rejstříku výpovědí, jest bez významu, když soud neučinil opatření věcného. Nesouhlasí-li František P. s projevem vůle stěžovatelek, jest mu zůstaveno, by přivedl k platnosti případné své námitky způsobem zákonným. Z toho jest patrno, že soud rekursní neměl příčiny, zrušiti z moci úřední usnesení okresního soudu jako zmatečné a prohlásiti doručení přípravného spisu Františku P-ovi za bezúčinné.

Citace:

Rozhodnutí č. 279. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 503-504.