Čís. 351.

Má-li strana o rozhodné skutečnosti svědka, jehož jména a bydliště nezná, jest na ní, by zachovala se dle ustanovení § 279 c. ř. s., a může pak po případě, zvěděvši dodatečně jméno a bydliště svědka, domáhati se obnovy řízení dle § 531 c. ř. s. Nezachovala-li se tak, nemůže z důvodu § 530 c. ř. š. čís. 7 usilovati o obnovu řízení.
(Rozh. ze dne 30. prosince 1919, Rv I 521/19). Žalobce, zamítnut byv v prvé stolici se žalobou, podal z rozsudku odvolání a zároveň domáhal se z důvodu § 530 čís. 7 c. ř. s. obnovy řízení, dovolávaje se o rozhodném svém skutkovém tvrzení svědka Karla B. a tvrdě, že o tomto svědku sice věděl již za řízení prvé stolice o sporu hlavním, že však teprve dva dny po rozsudku prvé stolice podařilo se mu vypátrati jméno a bydliště svědkovo. — Prvá stolice zamítla žalobu o obnovu, uváživši toto: Žalobce znal svědka, který byl při vyjednávání se žalovaným přítomen, jako dělníka žalovaného. Tato skutečnost úplně stačila k tomu, by se mohl jeho svědectví za sporu dovolati, a bylo jeho procesuální povinností, by žádal za lhůtu k provedení důkazu tímto svědkem podle § 279 c. ř. s. a o přerušení řízení za této lhůty podle § 167 c. ř. s. Nezáleží na tom, zdali dle tvrzení žalovaného žalobce již před hlavním sporem onoho dělníka i dle jména znal, neboť nebylo by vyloučeno, že jméno zapomenouti mohl a proto důkaz o tom od žalovaného nabízený nebyl pro zbytečnost připuštěn. Rozhodnou je skutečnost, že žalobce nezachoval se podle předpisu § 279 c. ř. s. Kdyby lhůta k provedení důkazu určená byla uplynula bezvýsledně, byla by na místě žaloba o obnovu podle § 531 c. ř. s. pouze tím odůvodněná, že by použití důkazu v hlavním sporu bylo patrně přivodilo výsledek pro žalobce příznivější. Když ale žalobce předpisu § 279 c. ř. s. nepoužil, nemůže nyní tvrditi, že bez své viny nebyl s to nový průvodní prostředek před skončením jednání v hlavním sporu uplatniti (§ 530 posl. odst.). — Odvolací soud rozsudek potvrdil v podstatě z týchž důvodů, jako prvá stolice.
Nejvyšší soud nevyhověl žalobcovu dovolání.
Důvody:
Žalobce domáhá se obnovy řízení podle § 530 čís. 7 c. ř. s., by mohl v hlavním sporu vésti důkaz svědkem Karlem В. o skutkové okolnosti, kterou pokládá za důležitou a o níž odvolací soud projevil mínění, že potvrzení její svědkem bylo by mohlo míti za následek rozhodnutí hlavního sporu ve prospěch žalobcův. Avšak podle jasného znění § 530 čís. 7 c. ř. s. bylo by lze povoliti žalobci obnovu řízení toliko tenkrát, kdyby byl teprve po skončeném ústním přelíčení v hlavním sporu nalezl tento průvodní prostředek nebo nabyl možnosti užíti ho. Této zákonné podmínky zde není, neboť jde o důkaz svědkem, jenž byl dělníkem u žalovaného, když žalobce v polovici července 1918 se žalovaným na jeho dvoře jednal. Žalobce znal tento průvodní prostředek již před skončením řízení prvé stolice ve sporu hlavním, neboť podle spisů tohoto sporu výslovně sám přednesl při ústním přelíčení v prvé stolici souhlasně s přípravným svým spisem, že dělník žalovaného byl při tom, když v polovici července 1918 jednal se žalovaným na jeho dvoře, a ze spisů nikterak nevysvítá, že žalobce nemohl průvodního prostředku tohoto užíti v hlavním sporu před skončením řízení prvé stolice, že totiž nemohl nabídnouti důkaz tímto svědkem. Žalobce tenkráte podle vlastního svého tvrzení pouze neznal jména a bydliště svědkova a vyslechnouti tohoto svědka nebylo ovšem lze, dokud adresa jeho zjištěna nebyla. To však nebylo, jak oba nižší soudy vzhledem na ustanovení §§ 279 i 335 c. ř. s. správně uvedly a odůvodnily, překážkou, by byl žalobce nenabídl důkaz tímto svědkem ve sporu hlavním před soudcem prvé stolice. Poněvadž toho neučinil, nemůže s úspěchem domáhati se povolení obnovy sporu dle § 530 čís. 7 c. ř. s., neboť podle § 178 c. ř. s. každá strana jest povinna při hlavním přelíčení v prvé stolici nabídnouti důkazy, nutné ku zjištění jejích údajů, naproti čemuž podle §§ 266 a 275 až 278 věcí soudu procesního jest, připustiti a provésti nebo dáti provésti vhodné důkazy o důležitých sporných skutečnostech. Ustanovení § 531 c. ř. s. pak rovněž nelze užíti ve prospěch žalobcův, neboť obnova dle tohoto § 531 jest jen tenkrát přípustná, když jde o důkaz, který byl ve sporu hlavním nabídnut, ale ve smyslu 2. odstavce § 279 c. ř. s. z jednání vyloučen, žalobce však důkazu, o který jde, ve hlavním sporu vůbec nenabídl. Dovolacího důvodu § 503 č. 4 c. ř. s. tedy zde není. Z toho, co uvedeno, následuje, že není důležito, zdali žalobce, jak tvrdil ve sporu o obnovu před soudcem prvé stolice, teprve po vynesení rozsudku v hlavním sporu zjistil jméno a bydliště svědka В-a. Nebylo tedy zapotřebí připustiti a provésti důkazy, žalobcem o tomto tvrzení nabídnuté, a řízení není vadným proto, poněvadž se tak nestalo. Ani uplatňovaného důvodu dovolacího § 503 č. 2 c. ř. s. tedy zde není.

Citace:

Rozhodnutí č. 351. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 607-609.