Čís. 49.

Pokud neprovedl cessionář bez úspěchu sporu proti cessovi
o zaplacení postoupené pohledávky, nemůže se proti cedentovi domáhati žalobou ani náhradního nároku, ani zaplacení původní pohledávky.
(Rozh. ze dne 11. února 1919, Rv II 15/19.)
K zaplaceni svého dluhu 2500 K postoupil В firmě A svou pohledávku, která mu ve stejné výši příslušela proti C, a zaručil se za její správnost a dobytnost. Poněvadž C, byv o postupu zpraven а k zaplacení postoupené pohledávky vyzván, pohledávku tu firmě A, popíraje její správnost, nezaplatil, žalovala jej firma A na zaplacení. Řízení o této žalobě bylo dle § 190 c. ř. s. přerušeno a firma A podala, tvrdíc, že В v zahájeném sporu proti С správnost této pohledávky nedokázal, žalobu na zaplacení pohledávky proti B. — Prvý soud (krajský soud v Novém Jičíně) žalobu tuto pro tentokráte zamítl a uvedl ve svých důvodech: Z vylíčeného děje vychází, že postup pohledávky se stal za účelem placení a že cessionářka, uplatňujíc své právo z cesse, chce zažalováním postoupené jí pohledávky dosáhnouti zaplacení. Poněvadž však nemůže v téže době požadovati zaplacení dvakráte, a to jak od cessa, tak od cedenta, musila žaloba řízená proti tomuto, býti pro tentokráte zamítnuta. V podstatě cesse, provázené zárukou za správnost a dobytnost pohledávky, leží, že žalující firma musí dříve vyčkati právoplatného rozhodnutí o své žalobě podané proti C; teprve, až bude právoplatně rozhodnuto, že postoupená jí pohledávka proti С po právu není, bude se moci hojiti na žalovaném s poukazem na to, že se za správnost a dobytnost postoupené pohledávky zaručil. Pro rozhodnutí této rozepře jest bezvýznamno, že žalující u příležitosti cesse prohlásila, že nemá chuti vésti proces s C, načež prý ji žalovaný ujišťoval, že pohledávka ta jest nepochybna, správna a již dávno splatna a že С ji ihned, jakmile bude o cessi zpraven, zaplatí. Neboť přes to, že byl C o postupu zpraven, a přes to, že odmítl zaplacení, uváděje, že ničeho dlužen není, neodvolala žalující firma cessi a nežádala zaplacení na žalovaném, nýbrž, opírajíc se o nároky, které prý příslušejí žalovanému a které jí byly postoupeny, žalovala naopak jako cessionářka cessa. Musí tudíž předem vyčkati, jak to se žalobou touto dopadne, neboť od toho bude teprve záviseti, zda a jaký nárok jí, pokud jde o postoupenou pohledávku, přísluší proti žalovanému. Slušelo proto tuto žalobu jako předčasnou pro tentokráte zamítnouti. — Odvolací soud (vrchní zemský soud v Brně) rozsudek tento v podstatě z týchž důvodů potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalující firmy.
Důvody:
Vzhledem k tomu, že žalovaný svou pohledávku proti С žalující straně úplatné postoupil a že následkem toho pro nedostatek nějakého zvláštního jiného ujednání ručí, přestav býti věřitelem svého dlužníka, podle § 1397 obč. zák. za pravost a dobytnost této pohledávky, která postupem přestala býti součástkou jmění postupitelova, jest pro rozhodnutí tohoto sporu úplně lhostejno, zdali postup byl proveden na místě zaplacení, nebo pouze za účelem zaplacení. Neboť v žádném z těchto důvodů nemůže cessionář proti cedentovi nastoupiti žalobou, ať už jde o uplatnění původní pohledávky neb o vymáhání náhradního nároku, dříve, dokud spor proti C-ovi jako postoupenému dlužníku neprovedl. Poněvadž postup zůstal v platnosti, jest jedině žalující firma jako cessionářka oprávněna, pohledávku jí postoupenou na dlužníka o postupu zpraveného dobývati, a dokud úplným provedením tohoto sporu není zjištěno, že pohledávka postupitelova u С jest nedobytná, jest rozhodování o žalobě, sloužící za podklad sporu, o nějž tu jde, vyloučena. Poněvadž dle toho není opodstatněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, bylo dovoláni zamítnuto.

Citace:

č. 49. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 126-127.