Čís. 183.

Rozepře zahájená dle předpisů exekučního řádu u kausálního soudu jakožto soudu povolivšího exekuci, projednávati dlužno bez přivzetí odborného soudce laika. Jinak jest řízení zmatečným.
(Rozh. ze dne 27. května 1919, R I 197/19).
Na základě rozsudku krajského soudu jako obchodního senátu v Chebu byla tímto soudem povolena exekuce. Proti ní podal dlužník u téhož soudu žalobu dle § 35 ex. ř. Soud projednal a rozhodl spor v senátě, do něhož na místě jednoho soudce z povolání přivzal odborného soudce laika. Odvolací soud zrušil rozsudek a řízení, jemu předcházevší, počínajíc líčením, k němuž byl přivzat odborný soudce laik a, vyhradiv právní moc zrušovacího, svého usnesení, uložil prvé stolici, by spor znova projednala a rozhodla, a to s poukazem k předpisům §§ 50 a 51 ex. ř. a § 477 č. 2 c. ř. s. a hledě k tomu, že § 51 ex. ř. nedopouští, by na tento případ použito bylo zásad, vyslovených v §§ 45 a 104 j. n. v nové jich úpravě.
Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu potvrdil.
Důvody:
V případě přítomném jedná se jen o otázku, byl-li rozhodující soud náležitě obsazen a zdali sběhnuvší se vada má v zápětí zmatečnost rozsudku a jemu předcházejícího řízení, pokud toto před vadně obsazeným soudem se odbývalo. Mylně má dovolatel za to, že, když dle nového ustanovení §u 104 j. n. mohou strany platně smluviti, by rozepře spadající pod obecnou pravomoc, vznesena byla na soud obchodní, nemůže býti vadou, když předmětná rozepře, která dle § 50 c. ř. s. měla rozhodována býti výhradně jen soudci zkoušenými, projednána a rozhodnuta byla senátem za přibrání soudce odborného z kruhů obchodních, ana žádná strana proti tomu výtky neučinila. Sestavení senátu vymyká se dohodě stran, tu platí bezvýminečně předpis zákona a proto i ustanovení § 50 ex. ř. má ráz práva donucovacího. Nelze zde proto užíti analogie posledního odstavce § 104 j. n., to tím méně, ano se jedná o vykonávání moci soudní v řízení exekučním, v němž jakákoli dohoda mezi stranami jest neúčinná. Mylně také za to má dovolatel, že sběhnuvší se vada nezakládá zmatečnosti, poněvadž § 50 ex. ř. takové sankce nestanovil. Exekuční řád stanoví v § 78, že, pokud v něm není nic zvláštního stanoveno, platí všeobecné předpisy civilního řádu soudního. Prohlašuje-li tedy předpis § 477 č. 2 c. ř. s. za zmatek, pro který nutno zrušiti rozsudek i vadné řízení, když rozhodující soud nebyl řádně obsazen, platí předpis ten i zde ve sporu přítomném, třeba to § 50 ex. ř. zvláště nestanovil, poněvadž citované zákonné místo určuje jen, jak oproti § 7 j. n. sluší v rozepřích, k nimž exekuční řízení dalo podnět, a jež se před kausálním soudem projednávati mají, rozhodovací soud obsaditi. Nebyl-li tento předpis zachován, jak se stalo právě zde, sběhl se zmatek, který má za následek, co určuje § 477 úvod. věta c. ř. s. a co také odvolací soud vyslovil.

Citace:

Rozhodnutí č. 183. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 359-360.