Čís. 292.

K pojmu »trvale neznámého pobytu« dle § 159, prvá věta, obč. zák.
(Rozh. ze dne 14. října 1919, Rv II 224/19).
Rozsudek prvé stolice, jímž vyhověno bylo žalobě, podané dítětem na opatrovníka o oduznání manželského původu, byl odvolacím soudem potvrzen, mimo jiné z těchto důvodů: Nesprávné právní posouzení a nesprávné ocenění důkazů spatřuje odvolání v tom, že soud prvé stolice má prý neprávem za to, že jest zde předpoklad § 159 obč. zák., by dítě samo mohlo odporovat svému manželskému původu, totiž trvalá neznámost pobytu manžela jeho matky Františka V. od zrození dítěte. Odvolání sice připouští, že pobyt Františka V. v době narození dítěte, t. j. 9. října 1917 byl neznám, má však za to, že jest prokázáno, že František V. se dostal v roce 1914 do ruského zajetí, že lze jako v mnohých jiných případech předpokládati, že se zase vrátí a že tudíž nelze považovati jeho pobyt za trvale neznámý. Těchto důvodů odvolacích zde není. Obrat »trvale neznámý« ve spojení se slovy »od narození« znamená, že pobyt muže od zrození dítěte zůstal nepřetržitě neznám a to po dobu tak dlouhou, že asi již nelze očekávati, že muž sám se postará o zjištění pravdivého rodinného stavu dítěte. Jak dlouho musí býti muž nezvěstným, by se mohlo říci, že jeho pobyt jest trvale neznám, určuje se dle okolností. Nesrovnávalo by se se smyslem a účelem zákona, kdyby pro pouhou, ničím nedotvrzenou možnost, že se nezvěstný muž snad přece jednou vrátí, bylo dítěti odpíráno právo domáhati se zjištění svého rodinného stavu, dokud by nebylo jisto, že muž se více nevrátí. Právo odporovati manželskému zrození bylo zákonem přiznáno dítěti, pakli manžel jako hlava rodiny již není s to, neb nechce chrániti práv členů rodiny, a to hlavně k tomu účelu, by umožněno bylo uplatnění nároků dítěte na výživu, nároků to po výtce naléhavých, poněvadž by jinak v takovém případě dítěti, zrozenému v konkubinátě manželky, příslušel toliko zákonný nárok na výživu proti nezvěstnému manželu, jenž se ale nedá realisovati, a nikoliv i právo vůči přítomnému skutečnému otci. V tomto případě jde právě o to, že nezvěstný manžel se o práva dítěte starati nemůže neb nechce a že žaloba na oduznání manželského původu byla podána proto, by mohla býti uplatňována práva dítěte proti skutečnému otci. Vyhovuje tudíž zákonu, by se ochrana práva dítěte na pravdivé zjištění jeho rodinného stavu za ostatních zde nepopřených zákonných podmínek přiznala dítěti samému.
Nejvyšší soud nevyhověl opatrovníkovu dovolání, mimo jiné z těchto
důvodů:
Nesprávné posouzení po stránce právní shledává dovolatel v tom, že odvolací soud považuje pobyt nezvěstného Františka V. za trvale neznámý, protože pobyt jeho zůstal od narození dítěte nepřetržitě neznám a to po dobu tak dlouhou, že asi již nelze očekávati, že se František V. sám postará o zjištění pravdivého rodinného stavu dítěte. Než dovolatel vychází z mylného právního názoru ohledně významu slov »trvale neznámého pobytu« § 159 obč. zák. ve znění III. novely, vykládaje slovo »trvale« jakoby mělo význam »na vždy«. Již větová spojitost, v níž zákon slovo to uvádí (»seit der Geburt des Kindes dauernd unbekannten Aufenthaltes«) poukazuje k tomu, že trvalost se vztahuje na dobu od narození dítěte do doby, kdy dítě popírá manželskost svého původu, tedy nikoli na dobu budoucí, takže pravděpodobnost návratu otce v úvahu nepřichází. Správně proto odvolací soud mluví o nepřetržitě neznámém pobytu otcově a jest v tom ohledu právní názor soudu odvolacího bezvadný.

Citace:

Rozhodnutí č. 292. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 516-517.