Čís. 327.

Sudiště, ujednané v dluhopisu o hypotekární zápůjčce, neplatí pro hypotekární žalobu na pozdějšího nabyvatele hypotéky, byť i tento v poměru ku svému předchůdci převzal hypotekární závady.
(Rozh. ze dne 10. prosince 1919, R I 468/19).
V dluhopisu o hypotekární zápůjčce podrobil se dlužník A. pro všechny spory ze zápůjčky příslušnosti okresního soudu ve Stříbře. Později přešla nemovitost prodejem na В-a, jenž na srážku z trhové ceny převzal hypotekární dluhy. Mezi ním a hypotekárními věřitely nebylo ničeho ujednáno. Proti hypotekární žalobě, již věřitel shora uvedené pohledávky podal na vlastníka hypotéky В-a u okresního soudu ve Stříbře, domáhaje se soudního výroku, jímž uloženo by bylo žalovanému, by zaplatil dluh pod exekucí na hypotéku, namítal žalovaný místní nepříslušnost dovolávaného soudu. Okresní soud námitku zamítl, poněvadž žalovaný, převzav na srážku z kupní ceny zažalovaný dluh, převzal tento závazek tak, jak byl ujednán, tudíž i s úmluvou o příslušnosti. Rekursní soud námitce vyhověl, poněvadž žaloba, o kterou se jedná, jest žalobou hypotekární a nikoli žalobou na osobního dlužníka.
Nejvyšší soud potvrdil usnesení rekursního soudu.
Důvody:
Správně položil rekursní soud důraz na okolnost, že na žalovaném žádá se zaplacení pouze jako na hypotekárním dlužníkovi. Touto skutečností padají vývody do volacího rekursu, opírající se o ustanovení § 1407 obč. zák. Zákon praví sice v § 443 obč. zák., že s vlastnictvím nemovité věci přejímají se též břemena, na ní váznoucí, ve veřejných knihách zaznamenaná. Tímto převzetím nemíní se však převzetí dluhu ve smyslu § 1405 a násl. obč. zák., jakž plyne z §§ 1405 a 1406 obč. zák., vedle nichž k převzetí dluhu vyhledává se za všech okolností souhlas věřitele, kdežto »převzetí« zaknihovaných dluhů po rozumu § 443 obč. zák. nastává bez ohledu na předchozí souhlas věřitele. Omluva o převzetí zaknihovaných dluhů, k níž došlo pouze mezi posavadním a novým majitelem hypotéky jest převzetím plnění a nezakládá pro hypotekárního věřitele přímo žádného práva na osobní plnění přejímatele hypotéky (§§ 1405 a 1404 obč. zák.). Ostatně § 466 obč. zák. jasně vyslovuje, že, přeneseno-li v době zastavení vlastnictví zastavené věci na jiného, postihuje sice nového vlastníka ručení věcné, osobní dlužník však že zůstane týž. Jest tudíž žalovaný arciť povinen snášeti, by žalující spořitelna ze zástavy se uspokojila. Žalobou hypotekární zjednati se má pouze exekuční titul pro realisaci zástavy. Tato žaloba má jiný ráz a podklad než žaloba na osobního dlužníka z dluhopisu. Pro hypotekární žalobu přichází obsah dluhopisu v úvahu jen potud, pokud určuje se jím obsah a způsob věcného ručení. Dále jdoucí ujednání dluhopisu, tudíž zejména úmluva o sudišti pro žalobu na osobního dlužníka, zde žalovaného, jenž není osobním dlužníkem, se netýkají.

Citace:

Rozhodnutí č. 327. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 571-572.