Čís. 288.

Povolen-li odklad exekuce dříve, než bylo o ni žádáno, není odklad na závadu povolení exekuce.
(Rozh. ze dne 14. října 1919, R II 130/19).
Návrh na povolení exekuce nuceným vyklizením najatých místností byl rekursním soudem zamítnut, poněvadž dlužník vymohl si na základě oposiční žaloby proti exekučnímu titulu odklad exekuce, vymáhající věřitel byl o tom dne 2. srpna 1919 vyrozuměn a nebyl proto dne 8. srpna 1919 oprávněn, činiti návrh na povolení exekuce.
Nejvyšší soud obnovil povolující usnesení prvé stolice. Důvody:
Nelze přisvědčiti právnímu názoru rekursního soudu, že byl-li povolen odklad exekuce, návrh na povolení exekuce jest zamítnouti. Zákon jedná v § 42 ex. ř. o odkladu exekuce, dlužno však rozeznávati povolení a výkon exekuce. To plyne z účelu, jaký odklad má a jejž motivy k ex. řádu takto objasňují: »Účelem odkladu exekuce jest zadržeti škodlivé změny dosavadního stavu, kdykoliv přípustnost a správnost exekuce, ať již z důvodů práva materielního, ať již vzhledem na ustanovení řádu exekučního, se stane pochybnou.« Pouhým povolením exekuce »škodlivá změna dosavadního stavu« nenastává, nýbrž teprve výkonem exekuce povolené nebo exekuce, jež povolena býti má. Odklad exekuce tedy nevztahuje se na povolení, nýbrž teprve na výkon exekuce. Z toho následuje, že, byl-li odklad povolen dříve, než za exekuci bylo zažádáno, nemůže míti povolení odkladu žádného významu pro povolení exekuce, jinými slovy, že odklad exekuce jejímu povolení nezabraňuje. Bylo tedy při správném výkladu zákona exekuci, i když před tím odklad její byl povolen, povoliti, v tomto případe tím spíše, poněvadž návrh exekuční vzhledem k ustanovení § 575 odst. 3 c. ř. s. byl nutným, neměla-li nastati ztráta práva exekučního.

Citace:

Rozhodnutí č. 288. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 511-512.