Čís. 19.

Žádá-li se na místě původního žádání, aby uznáno bylo, že žalovanému nepřísluší právo jízdy po pozemku žalujícího, o nález, že mu nepřísluší právo jízdy ve prospěch jiných pozemků jeho po pozemku žalujícího, není to změnou, nýbrž obmezením žaloby.
(Rozh. ze dne 22. ledna 1919, R II 2/18.)
Během sporu o žalobě, že nepřísluší žalovanému právo jízdy po pozemku žalujícího, změnil tento žalobní žádání v ten způsob, že žalovanému nepřísluší právo jízdy po pozemku žalujícího směrem od pozemků žalovaných od С nabytých a zpět. — Prvý soud (okresní soud v Řimařově) nepřipustil změnu žaloby přes námitku odpůrcovu, poněvadž následkem změny jest se obávati značného stíženi, pokud se týče průtahu jednání (§ 235 odst. 3 c. ř. s.). — Soud rekursní (krajský soud v Olomouci) změnil usnesení prvého soudu a připustil změnu žalobního žádání, maje sice za to, že jest tato změna žalobního žádání pravou změnou žaloby podle § 235 c. ř. s., jelikož se jí změnil právní důvod žaloby a skutečnosti původního žalobního nároku (nezatížené vlastnictví žalobcovo, porušení jeho jednáním žalovaného) byly podstatně změněny, ano se nyní vychází z toho, že žalovanému služebnost přísluší a že ji nedovoleným způsobem rozšiřuje, avšak že přes to změnu sluší povoliti, poněvadž není obavy, že by nastati mohlo značné stížení neb průtah jednání.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu žalovaného.
Důvody:
Žalující domáhal se žalobou, aby bylo uznáno, že žalovanému nepřísluší právo jízdy po pozemku žalobcovu; během líčení pak navrhl, aby bylo uznáno, že žalovanému nepřísluší právo jízdy na uvedeném pozemku směrem od pozemků, kterých žalovaný od С nabyl, a zpět. Právní důvod žaloby změněn nebyl, neboť žalující zakládá i nyní svou žalobu na svém vlastnictví, které, jak tvrdí, žalovaný obmezuje, když jezdí po pozemku žalobcovu v uvedeném směru. Tím, že žalobce tvrdí, že žalovaný služebnost nepřípustně rozšiřuje (§ 484 obč. zák.), nebyl původní nárok žalobní změněn, nýbrž obmezen a bylo dle § 235 odst. 4 c. ř. s. o tomto nároku dále jednati a rozhodnouti.

Citace:

č. 19. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 76-77.