Čís. 255.

Na základě výkazu, že u vojenského trestního soudu zahájeno jest proti vojenské osobě trestní řízení pro zpronevěru v úřadě, lze dle dvor. dekretu ze dne 18. září 1786 čís. 577 sb. z. s. (čl. 3. uvoz. zák. k ex. ř.) povoliti prozatímní opatření k zajištění zpronevěřené hodnoty.
(Rozh. ze dne 19. srpna 1919, R I 314/19).
K návrhu finanční prokuratury v zastoupení vojenského eráru povolil okresní soud v Nových Benátkách proti odpůrci, oficiálu vojenského zásobovacího sboru, k zajištění pohledávky na náhradu škody ze zpronevěry v úřadě, prozatímní opatření soudní obstávkou odpůrcových bankovních vkladů a depot, odůvodniv své usnesení takto: Ohrožená strana osvědčila po rozumu § 389 ex. ř. a dvor. dekretu ze dne 18. září 1786 čís. 577 lit. с) sb. z. s. tvrzený jí nárok tím, že vykázala přípisy zeměbraneckého divisního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 1918 a ze dne 19. prosince 1918 zavedení trestního vyšetřování proti dlužníku, jenž jest v podezření, že peněžité vklady, které prozatímním opatřením mají býti stiženy a které buď on sám nebo jeho manželka u peněžních ústavů uložili, pokud se týče různé erární věci, ve více vagonech uložené, vojenskému eráru zpronevěřil. By ohrožená strana po rozumu § 389 ex. ř. ještě jednotlivě podle pravdy vykládala skutečnosti, které návrh odůvodňují, a osvědčovala nebezpečenství, v § 379 2. ex. ř. uvedené, není dle návrhu soudu třeba a to vzhledem k obsahu citovaného dvorního dekretu, který článkem 3 uvoz. zák. k ex. ř. v platnosti byl ponechán a má za účel, poskytnutím úlevy co do formálností, exekučním řádem pravidelně a zásadně požadovaných, eráru zajišťování jeho pohledávek usnadniti a urychliti, a uvádí dvorský dekret výslovně, že k vymožení soudní obstávky stačí průkaz zavedeného vyšetřování. Rekursní soud návrh finanční prokuratury zamítl a to z těchto důvodů: Předpis dvor. dekretu ze dne 18. září 1786 čís. 577 lit. c) sb. z. s. nebyl čl. 3 uvoz. zák. k ex. ř. zachován v platnosti v plném původním rozsahu, nýbrž pouze co do nároků eráru, v článku tom v odstavci prvém uvedených, totiž daní a jiných dávek k účelům veřejným, pak jiných povinností, které daním co do dobývání na roveň jsou postaveny, jakož i pohledávek pokladny státní, o nichž rozhodovati a jež likvidovati přikázáno jest úřadům správním; dále zachovány v platnosti předpisy o zajišťování trestů důchodkových, o zajišťování pohledávek ze smluv pachtovních, které se týkají důchodků veřejných a o dobývání pohledávek takových. O žádnou z uvedených pohledávek a nároků zde nejde. Proto dlužno návrh posuzovati dle všeobecných předpisů exekučního řádu o prozatímních opatřeních. Dle § 379 a 389 ex. ř. má strana ohrožená v návrhu mimo jiné přesně označiti nárok jí tvrzený, a podle pravdy jednotlivě vyložiti skutečnosti, které návrh odůvodňují a je po případě osvědčiti. Těchto náležitostí návrh postrádá, ježto není ani nárok blíže označen, ani pak jediná okolnost uvedena, z které by se na ohrožení nároku souditi dalo.
Nejvyšší soud obnovil povolující usnesení prvé stolice.
Důvody:
Žadatelka uvedla v návrhu, o jaký nárok jde, vykazujíc přípisy zeměbraneckého divisního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 1918 a ze dne 19. prosince 1918, že vojenská správa proti odpůrci jako bývalému oficiálu zásobovacího sboru čítá si pohledávku náhradní ze zpronevěry jím jako správcem vojenského porážkového skladiště v úřadě spáchané, a že jest tu podezření, že právě vklady peněžité, které navrženým prozatímním opatřením stiženy býti mají, pocházejí z této zpronevěry v úřadě. Správně tudíž první soud, poukázav na zmíněné přípisy zeměbraneckého divisního soudu v Praze uznal tvrzený nárok navrhovatelky za dostatečně určený a i osvědčený, zvláště když i z přípisu divisního soudu ze dne 1. dubna 1919 zcela zřejmě plyne, že proti odpůrci vede se tam trestní řízení pro zločin dle § 472 lit. a) voj. tr. z., tedy pro zločin zpronevěry v úřadě, takže výšku vojenské správě odpůrcem způsobené škody jen tato v cestě administrativní určiti může. Pro nárok, o němž rozhodovati a jejž likvidovati přikázáno jest úřadům správním, byly dle čl. 3 uvoz. zák. k ex. ř. dosavadní předpisy o zajištění ponechány v platnosti, zvláště když jde o nárok eráru, pro jaký vojenské úřady dle zákona ze dne 6. června 1887 čís. 72 ř. z. povolány jsou, vydati proti dlužníku nález na náhradu škody (čl. 27 čís. 5 uvoz. zák. k ex. ř.). Vždyť článkem 3 uvoz. zák. k ex. ř. měly býti vyloučeny jedině čistě soukromoprávní pohledávky eráru, pro které ovšem výhoda, dvorním dekretem ze dne 18. září 1786 čís. 577 sb. z. s. stanovená platiti nemůže. Jelikož pro navrhovatelkou uvedený náhradní nárok jest vedle § 7 zákona ze dne 6. června 1887 čís. 72 ř. z. přípustná zjišťovací exekuce i na základě nálezu vojenského soudu, dosud právní moci nenabyvšího, a kde o takový nárok se jedná, lze vedle ustanovení dvor. dekretu z 18. září 1786 čís. 577 lit. c) sb. z. s. na zajištění jeho povoliti i prozatímní opatření již i na základě pouhého výkazu o zahájeném vyhledávání (lediglich durch Dartuung hangender Inquisitionen), není tu potřeby vykazovati předpoklady, jaké pro povolení prozatímního opatření § 379 ex. ř. ustanovuje, jen když vykázáno jest, že koná se trestní řízení proti dlužníku, v kterém tvrzený náhradní nárok eráru má býti zjištěn.

Citace:

Rozhodnutí č. 255. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 465-467.