Čís. 298.Nepřípustnost knihovní poznámky žaloby, jíž domáhá se manžel dle § 1264 obč. zák. zrušení svatební smlouvy o nemovitosti.(Rozh. ze dne 21. října 1919, R II 133/19).Opíraje se o právoplatný rozsudek, jímž manželství sporných stran bylo z jich obapolné viny od stolu a lože rozvedeno, domáhal se manžel proti manželce, pro niž dle svatební smlouvy vloženo vlastnické právo k ideální polovici manželovy usedlosti, dle § 1264 obč. zák. zrušení svatební smlouvy, důsledkem toho zrušení spoluvlastnictví manželky k usedlosti a vkladu převodu jejího spoluvlastnictví na žalobce a učinil návrh na knihovní poznámku této žaloby. Prvá stolice poznámku povolila, druhá ji zamítla s tímto odůvodněním: V úvahu by mohlo přijití pouze ustanovení § 20 pokud se týče 61 knih. zák. Než není zde předpokladu ani toho, ani onoho ustanovení. Nejednáť se s hlediska § 20 knih. zák. o vyznačení osobních poměrů najmě obmezení v disposičním právu žalované a neodporuje žalobce s hlediska § 61 knih. zák. povolenému vkladu spoluvlastnictví žalované z důvodu neplatnosti.Nejvyšší soud nevyhověl žalobcovu dovolacímu rekursu.Důvody:Nejde tu, jak dovolací stěžovatel tvrdí, o zkrácení jeho knihovních práv dle § 61 knih. zák., neboť zajisté obsahuje manželská a dědická smlouva, hledíc k ustanovení § 32 lit. b) knih. zák. jeho prohlášení, že svoluje ku vkladu vlastnického práva na ideální polovici usedlosti pro žalovanou, a nemohl proto žalobce vkladem, ve smyslu tohoto jeho svolení knihovním soudem nařízeným, býti na svých knihovních právech zkrácen. Poněvadž žalobce nepopírá ani původní platnost manželské a dědické smlouvy, ani platnost knihovního vkladu, na jejím základě povoleného, nýbrž žalobní svůj nárok odvozuje z právního důvodu, teprve později vzniknuvšího, jest zřejmo, že není tu žádného z případů v § 61 knih. zák. uvedených, a byla proto dovolací stížnost zamítnuta.