Čís. 234.

Pří exekučním propachtování lékárny musí pachtýř vyhovovati podmínkám stanoveným v § 3. lékárnického zákona. Nepřípustno jest, by nezpůsobilý pachtýř zřídil si nejprve způsobilého správce a domáhal se na základě toho, by byl úředně schválen jako pachtýř lékárny.
(Rozh. ze dne 16. července 1919, R I 266/19).
Při veřejné exekuční dražbě, jíž měla lékárna v N. býti propachtována dle dražebníoh podmínek tomu, kdo učiní nejvyšší podání, podal nejvíce Jan J., soukromník v N. Prvý soud (okresní soud v Nuslích) odepřel příklep Janu J. jako nejvyššímu podateli. Důvody: Dle odstavce druhého pachtovních podmínek má nabýti příklep nejvyššímu podateli právní moci tím, že propachtování vydražitelem bude schváleno úřadem, udělivším koncessi, kteréžto schválení si vydražitel sám vymůže a soudu exekučnímu vykáže. Dle sdělení okresní správy politické není možno, by byl někdo Janu J-ovi schválen jako zodpovědný správce lékárny ve smyslu zákona lékárnického ze dne 16. prosince 1906 čís. 5 ř. z. z roku 1907, a dle dalšího sdělení téže správy politické nabyto svrchu zmíněné rozhodnutí její právní moci. Na základě těchto sdělení okresní politické správy odepřel soud udělení příklepu. Rekursní soud vyhověl rekursu nejvyššího podatele, usnesení v odpor vzaté změnil a příklep mu udělil pod podmínkou, že příklep nabude právní moci, bude-li vydražiteli propachtování úřadem, koncessi udělivším, schváleno, kteréžto schválení si vydražitel sám vymůže a exekučnímu soudu vykáže ve lhůtě tří neděl; nevykáže-li se v této lhůtě schválením, bude mu příklep odepřen. Důvody: Dle odstavce druhého právoplatně exekučním soudem schválených podmínek pachtovních, má příklep nejvyššímu podateli nabýti právní moci, bude-li vydražiteli schváleno propachtování úřadem, koncessi udělivším, kteréžto schválení vydražitel sám si vymůže a exekučnímu soudu vykáže. Pachtovní podmínky jsou dle § 341 odstavec druhý ex. ř. pro posouzení celé věci směrodatny. Nejvyšší podatel ucházel se už před udělením příklepu o dvojí opatření. 1. Žádostí, podanou u okresního hejtmanství dne 24. července 1918, by mu byl zřízen ve smyslu § 17, odst. 4. zákona lékárnického ze dne 18. prosince 1906 čís. 5 ř. z. z roku 1907 způsobilý zástupce v osobě MgPh. Viléma P., jenž žádost tu spolupodepsal. Tato žádost byla vyřízena tím způsobem, že nelze o ní rozhodnouti, dokud nejvyššímu podateli nebude udělen příklep a nenabude právní moci. 2. by byl sám schválen jako pachtéř lékárny (§ 17 odstavec prvý lék. zák.). Dle sdělení okresní správy politické byla tato žádost definitivně zamítnuta. Pachtovní podmínky určují sice, že schválení pachtu má učiniti úřad, koncessi udělivší, tedy dle § 51 lék. zák. místodržitelství, ale to odporuje předpisu § 55 odstavec prvý lék. zák., dle něhož pachtéře a jeho zástupce ustanovuje příslušný politický úřad první stolice. Jest tedy jisto, že ad 2. jest nemožno, by se nejvyšší podatel stal úředně schváleným pachtéřem, ale není vyloučeno ad 1., by docílil zřízení způsobilého zástupce, neboť o této žádosti může býti rozhodnuto až po právoplatném udělení příklepu. Poněvadž tu tedy takové schválení jest možné, slušelo se rekursu vyhověti, ovšem ale učiniti udělení příklepu dle ustanovení pachtovních podmínek na tom závislým, že vydražitel sám vymůže takové schválení a soudu je vykáže.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu vymáhajících věřitelů, zrušil usnesení rekursního soudu a obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Žádost nejvyššího podatele, by schválen byl jako pachtéř lékárny, byla příslušným politickým úřadem právoplatně zamítnuta, ježto nebyl s to, vykázati, že pro svou osobu splnil náležitosti, požadované § 3. zákona ze dne 18. prosince 1906 čís. 5 ř. z. na rok 1907. Rekursní soud však míní, že není vyloučeno, by docílil zřízení způsobilého zástupce, ježto prý o této žádosti může býti rozhodnuto až po právoplatném udělení příklepu. Tento právní názor jest především v rozporu se stanoviskem příslušné okresní politické správy. Tato ve svém přípisu ze dne 15. února 1919 prohlásila: »Z téhož důvodu (poněvadž nemůže předložiti zákonem předepsané doklady, nemaje požadovaného odborného lékárnického vzdělání) nemožno též panu Janu J-ovi nějakého zodpovědného správce lékárny ve smyslu lékárnického zákona ze dne 18. prosince 1906 čís. 5 ř. z. ex 1907 schváliti.« Toto stanovisko okresní politické správy jest venkoncem ve shodě se zákonem. Dle § 4 lékárenského zákona musí ten, kdo chce pachtovati veřejnou lékárnu, vyhověti týmž podmínkám, jež předepsány jsou pro dosažení oprávnění k samostatnému provozování lékárny, již zde jsoucí. Těchto podmínek, totiž oněch, jež stanoveny jsou v § 3 odst. 1. č. 3 a 4 lék. zákona, nejvyšší podatel není s to prokázati. Dle § 15 odst. 4 téhož zákona provozuje se za exekuční vnucené správy nebo vnuceného exekučního propachtování lékárna nadále na základě dlužníkovy koncesse. Tím řečeno pouze tolik, že i v rukou vnuceného správce nebo exekučního pachtéře koncessované veřejné lékárny rozsah, objem a osud koncesse řídí se osobou dlužníkovou. Co týče se exekučního propachtování koncessované veřejné lékárny, podléhá toto právě tak, jako propachtování z volné ruky dle § 17 odst. 1. lék. zákona úřednímu schválení. Z tohoto ustanovení ve srovnání s předpisem § 4 plyne, že pachtéř musí vyhovovati podmínkám, vytčeným v § 3. Rozdíl mezi propachtováním exekučním a propachtováním z volné ruky vysvitá z porovnání § 17 odst. 2 a 3 dotčeného zákona. Propachtování z volné ruky lze dle odst. 3 § 17 povoliti jen ze závažných důvodu a jen na určitý čas. Toto obmezení dle 2. odst. § 17 neplatí a nemůže dle povahy věci míti místa při exekučním propachtování, kde soudu musí býti zůstaveno rozhodnutí o tom, zda dle předpisů exekučního řádu lze exekuci povoliti a kdy exekuce se končí. Jinak není rozdílu mezi propachtováním exekučním a z volné ruky a nerozlišují zejména § 4 a 17 odst. 1. mezi obojím druhem pachtění. Arciť může dle okolností i exekuční pachtéř koncessováné veřejné lékárny zříditi si zodpovědného jejího správce, předpokládajíc ovšem, jednak, že byl již úřadem jako pachtéř schválen, jednak, že jsou zde závažné příčiny po rozumu § 17 odst. 3. lékár. zák. Opačný postup, záležející v tom, že by někdo, nemající osobní způsobilosti k samostatnému provozování koncessované veřejné lékárny, zřídil si nejprve způsobilého správce a, odvolávaje se k této skutečnosti, domáhal se toho, by byl úředně schválen jako exekuční pachtéř lékárny, byl by obcházením předpisů §§ 4 a 17 odst, 1. lékár. zák. Ježto dle řečeného jest právně nemožným, by nejvyšší podatel splnil bod 2. pachtovních podmínek, byl mu exekučním soudem právem odepřen příklep a nebylo důvodu, usnesení to v 2. stolici měniti.

Citace:

Rozhodnutí č. 234. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 434-436.