Čís. 267.

Písemné podání, jímž žalobce, vzdávaje se současně žalobního nároku, béře žalobu zpět, musí v advokátském sporu býti opatřeno podpisem žalobcova advokáta. Nestačí žalobcův podpis na podání, opatřeném podpisem advokáta žalované strany.
(Rozh. ze dne 16. září 1919, R II 106/19).
Za sporu, projednávaného na soudě sborovém, došlo soudu podání, opatřené podpisem advokáta žalované strany a žalobcovým podpisem, v němž žalobce, vzdávaje se žalobního nároku, béře žalobu zpět. Procesní soud vzal toto oznámení na vědomost. Rekursní soud k rekursu žalobcova advokáta vyslovil, že nebere se na vědomost shora řečené žalobcovo prohlášení, poněvadž podání není opatřeno podpisem žalobcova advokáta a nelze proto dle §§ 27 a 75 odstavec třetí, c. ř. s. vzíti k němu zřetele.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu žalovaného.
Důvody:
Zpětvzetí žaloby stalo se mimo přelíčení písemným podáním, jež jest sice opatřeno podpisem právního zástupce žalované firmy, nikoli však podpisem právního zástupce žalobcova; poněvadž jde o sporné řízení, pro něž jest předepsáno nucené zastoupení advokátem, právem rozhodil soud rekursní, že vzhledem k ustanovení §§ 27 a 75 odstavec třetí c. ř. s. musí býti opatřeno písemné podání podpisem žalobcova advokáta. Názor dovolací stížnosti, že stačí podpis jediného advokáta a že zákon nikde nepředpisuje podpis obou právních zástupců, není správným v té všeobecnosti, jak to vyjadřuje stížnost dovolací. V tomto případě, kde se jedná o zpětvzetí žaloby za současného vzdání se žalobního nároku stačil by sice podpis jediného advokáta, než to by musil býti právní zástupce žalobce, jenž žalobu nazpět béře, poněvadž záleží na prohlášení žalobcově, k němuž souhlasu žalovaného není třeba. § 75 c. ř. s. předpisuje, že písemné podání musí vykazovati podpis strany nebo jejího zmocněnce, ve sporech, kde jest nucené zastoupení stran předepsáno, pak podpis advokáta, čímž rozuměti sluší advokáta strany, jež činí prohlášení obsažené ve spise; zákon praví »die Unterschrift des Advokaten« a nikoli »die Unterschrift eines Advokaten«, čímž jest zřejmě naznačen vztah advokáta ku straně, kterou zastupuje. Poukaz dovolací stížnosti, že mezi stranami byla mimosoudně dojednána dohoda, jejíž důsledkem jest zpětvzetí žaloby, na věci ničeho nemění, neboť mimosoudní prohlášení žalobce, že béře žalobu zpět, nemá na soudní jednání žádného vlivu. Vývody dovolací stížnosti, zda také v případě, kdy při prvním roku žalovaná strana není zastoupena advokátem, a pak teprve ještě před nařízením sporného jednání dojde ke zpětvzetí žaloby za současného vzdání se nároku, jest třeba na dotyčném spise podpisu advokáta, nejsou nijak případné, poněvadž v takovém případě žalovaná strana nemusí dotyčný spis podepsati, jelikož jejího souhlasu není zapotřebí.

Citace:

Rozhodnutí č. 267. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 482-483.