Čís. 201.

Úředně stanovené maximální ceny nejsou sazbami po rozumu § 1059 obč. zák.
(Rozh. ze dne 17. června 1919, R I. 227/19).
Žalobou u okresního soudu v Nepomuku domáhal se Bohumil N. na Richardu K. vrácení přeplatku, který od něho obdržel žalovaný za prodané prase nad maximální cenu, ustanovenou § 3 nařízení místodržitelství pro království České ze dne 19. července 1916 čís. 60 z. z. Žalovaný, odvolávaje se na ustanovení § 1059 obč. zák., vznesl proti žalobě námitku nepřípustnosti pořadu práva. Prvá stolice námitce té nevyhověla, poněvadž úředně stanovené maximální ceny nelze považovati za taxy po rozumu § 1059 obč. zák. Rekursní soud (krajský soud v Plzni) námitce žalovaného vyhověl a odmítl žalobu pro nepřípustnost pořadu práva uváživ v podstatě toto: Pod sazbou ve smyslu § 1059 obč. zák. jest dlužno rozuměti takě maximální cenu na zboží, úřadem stanovenou, neboť nejen úřední sazby, na př. lékárnické, tabáčnické, nýbrž i úřední maximální ceny, týkající se různého jiného zboží, vydány byly z důvodů veřejnoprávních, zejména v poslední době válkou přivoděných. Nezáleží na tom, že při maximálních cenách není udána určitá nepohyblivá číslice, nýbrž až do nejvyšší ceny pohyblivá, poněvadž v § 1059 obč. zák. se výslovně praví, že vyšší cena, nežli sazbou určená je protizákonná. Příslušnost politických úřadů k rozhodování sporů ve případech, kde překročeny byly úředně stanovené sazby na zboží, byla patrně ustanovena proto, že tyto úřady sazby po vyšetření poměrů určily, že jim přísluší bdíti nad jich zachováváním a že jim přísluší trestati překročení sazeb; to vše platí o maximálních cenách úředních na zboží, jak to i ze shora uvedeného nařízení místodržitelství na jevo vychází. Úřední maximální ceny na zboží vepřové jsou tudíž také úředními sazbami po rozumu § 1059 obč. zák.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvé stolice.
Důvody:
Rekursní soud má za to, že v tomto případě sluší užíti předpisu § 1059 obč. zák. a že z důvodu toho pořad práva jest nepřípustným. Než neprávem. Sluší přisvědčiti názoru stěžovatelovu, že ustanovení vzpomenuté jest ustanovením výjimečným, že je tudíž jest vykládati přesně a že každé rozšiřování jeho působnosti obdobou jest vyloučeno. Výrazem »Таxе« »sazba« vyrozumívá se úředně stanovená, určitá, číselně nepohyblivá sazba neb úplata za zboží nebo pracovní výkon, tedy pevná sazba, od níž úchylky jsou vyloučeny. Taxa, sazba, předpokládá na jedné straně právo koupit, na druhé straně prodat za tuto úřední cenu. Tomu však při nejvyšších, maximálních cenách tak není. Cena ta neváže nikoho v tom směru, že by prodat musel, nýbrž pouze určuje, zač se prodat již nemá, nesmí. Tento závěr jest také posilněn úvahou o vzniku § 1059 obč. z. Mínilo se sporným ustanovením především postihovati druhy zboží, při nichž úřed. úprava cen byla diktována zvláštními úvahami buďsi fiskálního (při tabákovém a solním monopolu) nebo zdravotně politického rázu (při taxách lékárnických), v druhé řadě přihlédnuto ovšem také k povšechným poměrům vyživovacím (při chlebě, mouce a pod.), kde by bylo nutno stanoviti pevné, nekolísavé sazby ve prospěch obyvatelstva, tu ale s povinností, že za tuto sazbu zboží majitelem, živnostníkem prodáno býti musí. Okolnost, že překročení maximálních cen tresce se i v nových zákonech úřady politickými, nepadá na váhu, poněvadž tu rozhodují důvody veřejnopravní a systematika trestního práva politického a policejního. Slušelo se proto v souhlase se soudem prvým námitku nepřípustnosti pořadu práva zamítnouti, poněvadž jest nepochybno, že nejde-li tu o případ § 1059 obč. zák., jedná se o záležitost soukromoprávní. Tím důvodnému dovolacímu rekursu bylo vyhověno.

Citace:

Rozhodnutí č. 201. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 387-388.