Čís. 295.

Při posuzování otázky nevčasnosti zrušení společenství nejsou rozhodny subjektivní (osobní) poměry podílníků, nýbrž poměry objektivní, dotýkající se podstaty věci a jevící na tuto účinek. Naproti tomu jsou pro otázku, zda navrhovaný prodej společné věci není na újmu ostatních podílníků, směrodatny okolnosti a ohledy subjektivní (na př. svízelné vyživovací poměry doby poválečné).
(Rozh. ze dne 15. října 1919, Rv I 424/19).
Žaloba podílníka A na podílníka В o zrušení spoluvlastnictví k zemědělské usedlosti jejím prodejem, byla ve všech třech stolicích zamítnuta. Odvolací soud dospěl k právnímu názoru, že za dosud stávajících poměrů válečných žádaný prodej usedlosti byl by pro žalovaného nevčasným a ku jeho škodě (§ 830 obč. zák.). Jest u soudu všeobecně známo a nepotřebuje proto důkazů (§ 269 c. ř. s.), že dnes jest ještě takový stav válečný či poválečný, že ani valutové ani jinaké hospodářské poměry v republice Československé nejsou ustáleny, takže nelze bezpečně říci, zdali by při navrženém nynějším prodeji usedlosti docílena byla pravá prodejní cena její, či zdali by docílená trhová cena byla správným equivalentem za prodanou usedlost a zdali by při nynějším nízkém zúrokování kapitálu aneb při nynější koupi usedlosti vlastníci usedlosti většího užitku měli, nežli kdyby usedlost později třeba snad za nižší trhovou cenu prodána býti musela. Prodej byl by však také na zřejmou škodu žalovaného, neboť týž za dosud stávajících obtížných vyživovacích poměrů, kde hospodářských výrobků k živobytí potřebných není dosud tolik, by lacino za peníze opatřiti se daly, vyživí mnohem snáze z výrobků polovice usedlosti, jemu patřící, sebe a svou rodinu, pozůstávající z několika členů, nežli kdyby hotové peníze, za polovici usedlosti stržené, na stravu své rodiny vynakládati musel. V nynější době potřebuje ještě žalovaný hospodářských výrobků z jeho polovice usedlosti docílených k výživě své rodiny, neboť utrpěl by značnou škodu, kdyby veškeré potraviny za nynější ceny kupovati byl nucen, nehledíc ani k obtížím, s jich opatřováním spojených. Tyto okolnosti potravinové jsou všeobecně známy (§ 269 c. ř. s.) a v témže smyslu vyjádřil se také znalec zcela určitě, že by žalovaný stěží a s námahou sehnal pro svou rodinu potraviny, nemaje své usedlosti, ježto aprovisace na venkově ještě více pokulhává než aprovisace městská.
Nejvyšší soud vycházel z těchto úvah:
Lze plně přisvědčiti dovolatelce, že při posuzování otázky, zda zrušení společného vlastnictví jest včas či nikoli, nejsou rozhodný subjektivní (osobní) poměry podílníků, nýbrž poměry objektivní, dotýkající se podstaty věci a jevící na tuto účinek. S tohoto právního stanoviska nelze ovšem důvodně tvrditi, že prodej usedlosti, oběma sporným stranám společné, byl by nyní nevhodným, kdyžtě za stávajících poměrů majetek nemovitý považován jest za nejbezpečnější, a proto snaha, nabýti takového majetku, nehledíc k požadované ceně, jest všeobecná, takže právě nyní lze za pozemky a hospodářské usedlosti docíliti cen kromobyčejných, jakých zajisté nebude docíleno, až nastanou poměry klidné a pravidelné, což v dozírné době dá se očekávati. Pro nevčasnost prodeje tedy nárok žalobkyně za neoprávněný pokládati nelze. Podle § 830 obč. zák. nesmí však požadované zrušení společného vlastnictví býti ani na újmu ostatním podílníkům, a že by tomu tak bylo v tomto případě, rovněž bylo žalovaným namítáno. Při řešení otázky, je-li navrhovaný prodej na újmu tomu kterému podílníku, nepřicházejí pak již v úvahu poměry objektivní, tu rozhodují spíše okolnosti a ohledy subjektivní, neboť jen podle osobních poměrů podílníků lze posouditi, zda by tito prodejem ve svých majetkových právech a zájmech byli zkráceni a takto z prodeje měli škodu. V tom směru dlužno po stránce skutkové míti na zřeteli, že žalovaný má doma u sebe pět vlastních děti a dvě cizí dítky. Správně pak soud odvolací poukázal na dosud stávající, všeobecně známé a proto důkazu nepotřebující (§ 269 c. ř. s.) obtížné poměry vyživovací, které mají v zápětí, že není dosud tolik hospodářských výrobků, k živobytí potřebných, by lacino za peníze daly se opatřiti, a správně z toho dovodil, že žalovaný vyživí mnohem snáze z výrobků polovice společné usedlosti sebe a četnou svou rodinu, než kdyby musil na stravování své rodiny vynakládati hotové peníze za polovici usedlosti stržené, že tedy v nynější přechodní době potřebuje ještě hospodářských výrobků ze své polovice usedlosti a utrpěl by značnou škodu, kdyby byl nucen kupovati veškeré potraviny za nynější — nepřiměřené — ceny.

Citace:

Rozhodnutí č. 295. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 519-521.