Čís. 220.

Není závady, by označena byla ve firmě jako banka společnost s obmezeným ručením, provozující bankovní obchody, pokud k jich provozování není třeba státního schválení dle § 3 zák. o společnostech s o. r.
Vyřizujíce opravné prostředky proti rozhodnutí o zápisu společnosti s o. r. jsou vyšší soudové oprávněni, zaujati stanovisko i k otázkám, jež zůstaly nedotčeny opravným prostředkem.
(Rozh. ze dne 8. července 1919, R I 274/19).
Rejstříkový soud (krajský soud v Chebu) povolil zápis karlovarské spolkové banky (Karlsbader Vereinsbank) společnost s o. r., jež udala za předmět podniku provozování všech obchodů bankovních a komisionářských kromě obchodů, jmenovaných v odstavci druhém § 3 zákona ze dne 6. března 1906 čís. 58 ř. z. Rekursní soud vyhověl stížnosti finanční prokuratury a nařídil žadatelům o zápis, by ve lhůtě, již určí prvý soud, zaměnili slovo »banka« ve firmě jiným vhodným výrazem, jenž by byl ve shodě s § 5 zákona o společnostech s o. r. Důvody: Nelze přisvědčiti názoru finanční prokuratury, že by označení »Karlsbader Vereinsbank« porušovalo ustanovení § 5 zákona o společnostech s o. r. a zásadu firemní pravdivosti, pokud by mohlo vzbuditi zdání, že firma jest orgánem nějakého spolku. Vždyť označení »Vereinsbank« vyjadřuje ve všeobecném smyslu slova, že jde o podnik, na němž jest súčastněno více osob. V tomto smyslu vznikla již celá řada bank (Wiener Bankverein, Fiumauer Vereinsbank). Dle názoru rekursního soudu nepřekáží zápisu ani § 11 společenské smlouvy, neboť obsahuje ve shodě se zákonem výslovné ustanovení, že dozorčí rada má býti volena valnou hromadou a naprosto nevadí, že prvá dozorčí rada byla společníky v zakládající schůzi — prvém to plném shromáždění — volena a ve smlouvě společenské uvedena. Soud rekursní má však za to, že jest nepřípustným zvolené znění firmy, pokud označuje společnost jakožto »banku«. Firma má především odpovídati skutečnými poměrům. Zásada firemní pravdy, jak jest vyslovena v prvé knize třetí titul obchodního zákona, platí i pro společnosti s r. o. Dle názoru obchodních kruhů označuje však pojem »banka« živnostenský podnik, jenž svou organisací a svým obchodním rázem jest povolán a oprávněn, by, využívaje značných obchodních prostředků, trvale a nezávisle od osob, při založení súčastněných, provozoval neobmezeně všechny obchody, jež charakterisují bankovní podnik. Leč tomu není tak při podniku, o který zde se jedná. Podnik a společenský kapitál není nezávislým na osobách, jež se súčastnily při založení podniku. Vždyť dle § 8 společenské smlouvy jest sice dovolen převod podílu společenského mezi jinými na ostatní společníky, naproti tomu však jest vázán usnesením společnosti převod na osoby, jež dosud společníky nejsou, ku kterémužto usnesení se vyžaduje tříčtvrtinové většiny. Na tom nemohou ničeho změniti ustanovení §§ 76, 77 zákona o společnostech s o. r., neboť nemohou vyvrátiti okolnost, že kapitál, jenž jest dán společnosti k disposici, jest odvislým od dočasných společníků způsobem, jenž naprosto neodpovídá pojmu banky. Společnost, v úvahu přicházející, není též co do druhu svých obchodů tak neobmezenou, jak jest předpokladem při podniku bankovním, jenž byl založen akciovou společností, zemí nebo státem. Celá řada obchodů, jež mají ráz obchodů bankovních, jest dle § 3 odstavec druhý a § 62 zákona o společnostech s r. o. u těchto společností přípustná pouze tehdy, byla-li smlouva společenská státem schválena. Leč takové koncesování podniku, o nějž jde, není prokázáno; jest tudíž podnik vyloučen z provozování obchodů naznačeného druhu a neodpovídá provozování jeho ani rozsahu podniku bankovního. Používání slova »banka« ve firmě společenské mohlo by vyvolati ve styku obchodním klamnou představu, pročež bylo rekursu finanční prokuratury vyhověti, kdyžtě jest mimo to v zájmu veřejného obchodního styku, by používání názvu »banka« — historickým vývojem — bylo spíše obmezováno, nežli rozšiřováno.
Nejvyšší soud, vyhověv dovolacímu rekursu, zrušil usnesení soudu rekursního. Důvody:
Dovolací rekurs není odůvodněn, pokud uplatňuje formální důvod, že usnesení v odpor vzaté překročilo meze návrhu rekurující finanční prokuratury. Soud rekursní přezkoumal v mezích návrhu rekursního usnesení prvého soudu a návrhu tomu vyhověl, ačkoliv odůvodnění neshledal správným, poněvadž za to měl, že zvolená firma z jiných příčin nevyhovuje zákonu. K tomu byl soud rekursní oprávněn, neboť ustanovení společenské smlouvy, která by se příčila zákonu ze dne 6. března 1906 čís. 58 ř. z. nemají dle § 4 odstavec druhý tohoto zákona právních účinků a dle § 2 cís. patentu ze dne 9. srpna 1854 čís. 208 ř. z. musí soudové vůbec, tedy nejen soudy prvé stolice, šetřiti náležitostí, jichž platnost opatření (zde zápisu do rejstříku) vyžaduje, a není (dle odst. 6) obmezen na zkoumání okolností, stranou uvedených. Co do věci samé však jest dovolací rekurs odůvodněn. Společnostem s ručením obmezeným nejsou obchody bankovní zakázány. Dle §§ 3 a 62 zákona ze dne 6. března 1906 čís. 58 ř. z. vyžadují pouze některé druhy obchodů povolení státního a podmínkou zápisu do rejstříku jest pouze povolení k obchodům, v § 3 uvedeným. Již z tohoto ustanovení zákona jest zjevno, že společnosti, které omezují svou činnost pouze na ostatní obchody bankovní, nejsou vyloučeny ze zápisu do rejstříku a tudíž z právní existence (§ 2 zák.). Tyto ostatní obchody bankovní podrobně uváděti nebo jedním společným názvem výstižně označiti tak, by firma na první pohled podávala přesné ohraničení činnosti společnosti, není možno. Dlužno tedy uznati, že označení společnosti jako »banky« vyhovuje § 5 zákona a není důvodu, by předmět podniku, obchodům bankovním věnovaného, ve firmě jiným názvem byl nahrazován.

Citace:

Rozhodnutí č. 220. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 416-418.