Čís. 228.Fakturové sudiště (§ 88 odstavec druhý j. n.). Zakoupení zboží hromadnou osobou pro její členstvo není koupí zboží v provozování obchodní živnosti. Nezáleží na tom, kdy faktura byla odeslána, nýbrž kdy došla objednatele. Fakturové sudiště předpokládá obchod distanční.(Rozh. ze dne 15. července 1919, R I 279/19).Firma A. podala na odbočku hospodářského sdružení českých křesťanských zemědělců v P. u okresního soudu v Ledči žalobu o zaplacení kupní ceny za odebranou kostní moučku, opírajíc místní příslušnost dovolaného soudu o § 88 odstavec druhý j. n. Žalovaná odbočka vznesla námitku místní nepříslušnosti, poukazujíc k tomu, že obchody neprovozuje, že zakoupení kostní moučky od žalobkyně nebylo obchodem ve smyslu obchodního zákona, že faktura znějící na dodaných 100 q kostní moučky nebyla jí před dodáním zboží aneb současně s tímto doručena, nýbrž že ji obdržela teprve třetího dně po dodání zboží a že sudiště dle § 88 odstavec druhý j. n. zde tedy není. Prvá stolice námitku zamítla, vycházejíc z názoru, že koupi kostní moučky dlužno alespoň dle čl. 277 obch. zákona posuzovati i na straně žalované dle obchodního zákona, že faktura byla odeslána včas a že nezáleží na tom, kdy došla žalované. Rekursní soud námitce místní nepříslušnosti vyhověl. Důvody: První podmínkou založení sudiště po rozumu § 88 odst. druhý j. n. jest, by kupní smlouva ujednána byla mezi osobami, provozujícími obchodní živnost. Tím nelze ovšem rozuměti toliko obchod v užším slova smyslu a obchodnickou vlastnost kupcovu dle obchodního zákona, nicméně však nutno, by kupující se zbožím dodaným, ať ve formě původní nebo zpracované, po živnostensku nakládal, tedy zejména je dále zcizoval. Žalovaná odbočka, jak zjištěno, objednávala zboží, v daném případě kostní moučku, toliko pro své členy, nikoli, by s ní obchod po živnostensku provozovala, byla tedy objednatelem, ale zároveň též konsumentem, jenž dodané zboží sám pro sebe spotřeboval. Nedostává se jí tudíž vlastností živnostníka a schází proto na její straně podmínka k založení sudiště dle § 88 odst. druhý j. n. Než ani druhé podmínky tu není, totiž by faktura s doložkou místa plnění došla na žalovanou buď před dodáním zboží aneb současně s ním. Nestačí, by faktura buď před zbožím aneb současně s ním byla odeslána, nýbrž je nutno, by na objednatele skutečně došla a zůstala nepozastavena. Zákon užívá slov »übersendeten Faktura«, tím však má býti toliko řečeno, že faktura, dodaná při místním obchodu, nemůže býti základem tohoto sudiště, nýbrž jen faktura, odjinud zaslaná, čili jinými slovy, že toto sudiště jest možným toliko při obchodech distančních. Příčilo by se zajisté smyslu a duchu zákona, kdyby po dodání zboží prodávající měl ještě možnost určovati s účinkem místo plnění kupujícímu. Doslov zákona jest toliko stylisticky nejasným, třebaže »übersendet« není totožné s »abgesendet«, úmysl zákonodárcův jest však zřejmý a judikaturou uznáván. Jest zjištěno, že faktura ze dne 10. června 1916 došla na žalovanou teprve třetího dne po obdržení zboží a nemůže tudíž býti základem sudiště dle § 88 odst. druhý j. n., i kdyby žalovaná strana byla osobou, obchodní živnost provozující.Nejvyšší soud nedal místo dovolacímu rekursu s poukazem k důvodům rekursního soudu.